Rabušic o návykové Itálii, roli mentora v Liberci i kávě. Chce na kurz baristy
Patří k Liberci a Liberec k němu. Michael Rabušic (33) má za sebou štace v Itálii, v Maďarsku i ve třech jiných českých klubech. Domov ale našel rodák z Náměště nad Oslavou na severu Čech, kde se oženil, stal se otcem a bude stavět dům. Po odchodu nizozemského střelce Micka van Burena se mu otevírá šance na pravidelnější pobyt v elitní jedenáctce Slovanu. Byť už to není věc, na kterou by se tvrdohlavě upínal. „Dneska je moje role trošku jiná, i taková mentorská,“ přibližuje „Rambo“ v rozhovoru pro iSport Premium. Jak vzpomíná na slavného italského snajpra Luku Toniho a načichl italským způsobem života?
Je vám třiatřicet let, prošel jste cizinou, různými zdravotními trably. Co vás drží u fotbalu?
„Už ho beru jinak než ve dvaceti, pětadvaceti. Nedívám se na sebe a svoje statistiky, ale na tým. Nejvíc řeším, aby se nám dařilo. Fotbal mě pořád baví. A taky být v kabině s mladými, ti mě hodně nabíjí. Navíc drží zdraví (klepe na zuby).“
Takže když sedíte na lavičce, nesete to líp než dřív?
„Samozřejmě. Dřív jsem byl kolikrát naštvaný na trenéra. Dneska je moje role trošku jiná, i taková mentorská. Ale chci hrát, jsem nachystaný. S koučem o mé pozici víc diskutujeme. Jsem s tím ztotožněný.“
Byly v předchozích letech chvíle, kdy jste si říkal, že se na to vykašlete?
