Navrátil zraje a sbírá čísla. Ale neměl na víc? Nedokázal málo, říká Psotka
První zápas v základu, celkově teprve čtvrtý v lize. Čerstvých dvacet let. Jan Navrátil si v dubnu 2010 v Brně otevřel střelecký účet v nejvyšší soutěži tím nejlepším možným způsobem – dvěma góly zařídil Olomouci výhru 2:1 nad Zbrojovkou. Když přidával další, spekulovalo se o velkém transferu. Vybavíte si? Navrátil však nikdy neopustil českou ligu ani regionální kluby. Teď ale doma zase zraje. V Sigmě mu naskakují čísla jako zamlada, pomohla reprezentační pozvánka.
Vytřískal z kariéry dost, nebo potenciál nenaplnil? Tato otázka zřejmě bude charakterního sympaťáka Jana Navrátila provázet ještě dlouho, ačkoli končit se zatím nechystá.
Vezmeme-li v potaz počet startů, dvě trofeje, renomé v tuzemsku a zařazení mezi hanácké legendy, zní odpověď ano. Kdo si však vzpomene na krásné góly v úvodu Navrátilovy kariéry, kdy se trefoval precizními obstřely podobně jako Lukáš Haraslín, připomene nadstandardní techniku i rychlost a pomyslí na exsigmáky v zahraničí, je na vážkách, zda je neměl minimálně napodobit.
„Je to takové co by kdyby,“ usmívá se Zdeněk Psotka, bývalý kouč Olomouce. „Ale neřekl bych, že toho dokázal málo, naopak oproti jiným podle mě dosáhl hodně. V české lize jde dlouhodobě o nadstandardního fotbalistu, má reprezentační starty, dost gólů... Je to vždycky otázka vnitřního nastavení,“ dodává nynější technický ředitel FAČR.
Byl to právě Psotka, kdo do elitní soutěže Navrátila vytáhl a nastartoval mu
