Kinského příběh: tátův „trik“, který se vyplatil, i zrání pod dohledem Slavie
V minulé sezoně dotáhl Vyškov ke druhému místu ve F:NL a do baráže proti Zlínu. V té příští má před sebou Antonín Kinský mladší (20) ještě těžší úkol: nahradit v Pardubicích rumunského démona Florina Nitu. Slavia ho vyšle na další hostování, tentokrát už do nejvyšší soutěže. A pak konečně směr Eden? Syn slavného otce-brankáře by si to moc přál. Od dětství pro to dělá hodně, byť zpočátku jako hráč v poli. Web iSport.cz přibližuje mladíkovu cestu k vrcholu.
Během covidové pandemie, kdy se na světě zastavil i fotbal, vzali skoro každý den s tátou míč a vydali se na pečlivě střižené travnaté hřiště kousek od jejich bydliště. Někdy si udělali gólmanský trénink, jindy soutěžili mezi sebou jako hráči.
Když Tonda mladší nějakou hru prohrál, třeba břevínka, těžce to nesl. „To jsem byl vždycky hotovej. Říkal jsem si, že jsem úplné dřevo,“ vzpomíná s úsměvem brankář, jenž začínal kariéru v útoku a ve středu zálohy.
Až do dvanácti let tvořil hru, střílel góly, nahrával na ně. Teprve potom ho otec Antonín Kinský starší, účastník EURO i MS, začal pouštět do brány. „Byl to od něj záměr,“ tvrdí s odstupem času.
„Chtěl, abych se naučil hrát dobře oběma nohama, získal přehled na hřišti a taky si pošetřil tělo od pádů, kterých mají gólmani fakt hodně. Za mě to byl skvělý tah, za který jsem fakt vděčný. Hrozně moc z toho teď těžím,“ dodává.
Jeho fotbalová cesta dostala očekávaný směr.
Herní průprava se mu po definitivním přesunu do branky náramně hodí. Kvalitní technika při práci s míčem na zemi je v současném fotbale pro gólmana nezbytností. Za éry jeho otce to ještě chodilo maličko jinak.
