Tkáčův druhý restart: Na hlavu těžké. Ale kdo se s tím nepopere, nemá na to
Ve dvaceti letech absolvuje talentovaný David Tkáč další restart své kariéry. Rok fotbalu mu vzalo dlouho neobjevené zranění třísla, a když se na jaře pomalu vracel do zápasů, zastavil ho bolavý sval. Teď už je konečně fit, ale pořád s kondičním mankem a bez dostatečné herní praxe. „Rozhodně jsem hodně daleko od formy, kterou jsem měl předloni na podzim,“ přiznal záložník Zlína po přípravě s Opavou. (0:0) Každopádně věří, že má to nejhorší za sebou a v novém ročníku mateřskému klubu pomůže.
Už jste zdravotně stoprocentně fit?
„Víceméně ano, jen kondičně ještě moc ne. Tam jsou rezervy. Mám docela rychle těžké nohy. Někdy to přejde a chytnu druhý dech. Jindy s tím bojuju. Možná jsem nabral v posilovně svaly, takže se mi hůř běhá. Přemýšlím, že bych mohl trošku zhubnout. Ještě si to nechám projít hlavou. Kondice je ta poslední část, kterou musím dohnat.“
Jde to vůbec v této fázi, kdy každý den makáte naplno s mužstvem?
„Těžko se to dohání, když jsme v přípravě všichni extrémně unavení. Přidávat si ještě navíc, to už by hrozilo další zranění. Ale naběhám toho hodně a na balonu se cítím docela dobře. V tréninku jsem s týmem skoro dva týdny. Jen ten první jsem byl sám anebo napůl s klukama. Čas, kdy budu schopen odehrát celé utkání, přijde.“
Co přesně se vám stalo na jaře, kdy jste se vracel po roční pauze a operaci třísel?
„Měl jsem problém se svalem. Zase se moc nevědělo, co s tím je, jestli tam mám trhlinu…Pan Neoral mi pak dal v Olomouci injekci a za čtrnáct dnů to bylo dobré. Ještě jsem rozhodně hodně daleko od tehdejší formy, na gól pořád čekám. Teď mám defenzivnější úkoly, do šancí se dostávám málo anebo vůbec. Snad to v nějakém zápase padne. Třeba ještě v přípravě.“
Trápil jste se, když jste se opět zranil a nemohl delší čas hrát?
„Na hlavu to bylo těžké. Ale určitě nejsem sám, kdo něco takového absolvoval. Kdo se s tím nepopere, ten na to prostě nemá.“
Dá se vůbec dohnat ve dvaceti letech prakticky rok a půl bez fotbalu?
„Myslím, že úplně v pohodě.“
Zlín opustilo několik zkušených hráčů, posily plus minus žádné. Nemáte obavy, jak to bude vypadat?
„Odešlo hodně hráčů a přišli mladí kluci, kteří bojují o šanci. Vlastně všichni se známe, což taky může být výhoda. V minulosti to měli mladí hodně těžké, aby se dostali do týmu. Teď je nás tady víc než starších, o to lehčí to je pro ty nové. Zvládají to hodně dobře. Pár z nich určitě do ligy nakoukne.“
V záloze nastupuje o dva roky mladší talent Tom Slončík, rovněž kreativní hráč. Můžete hrát spolu, aniž byste si brali prostor?
„Myslím, že můžeme. Zatím jsme bohužel spolu odehráli jen poločas. Bavíme se o tom. Vtipkujeme, že si to tam jednou musíme ťuknout. Uvidíme, jestli ta šance někdy přijde. Zatím to vypadá, že on bude na hřišti vysunutější.“
očima Víta Vrtělky, asistenta Pavla Vrby ve Zlíně |
Musíme být trpěliví, ale dožene to „Kačovi chybí jednoznačně herní praxe. Kilometrů má naběhaných spoustu. Ale to je něco jiného, než když člověk pak vleze na hřiště. Dlouho nehrál fotbal, což může mít zásadní vliv na jeho kariéru. Ale určitě se ta pauza dá dohnat a věřím, že to dokáže. Vidím, jak je nastavený a fotbal má rád. Trénuje poctivě a dobře, ale potřebuje odehrané minuty v zápasech, ideálně v těžkých. To se ničím jiným nedožene. Musíme být u něj malinko trpěliví a doufat, že mu bude držet zdraví. S tím, jak bude odehrávat části utkání, bude se zlepšovat. Nejde to hned, bude to trvat. Záleží, jak se s tím v hlavě popere. My jsme tu od toho, abychom mu pomohli. Určitě může hrát i v záloze spolu s Tomem Slončíkem. Dokonce se na to těšíme. Může to být zajímavé. Máme teď mladší tým. Věřím, že změna bude patrná v tom, že náš herní projev bude živější, živelnější, dravější, agresivnější. Kluci, které jsme vytáhli z béčka, nám to v přípravě i ukazují. Ale je potřeba tam mít i zkušenější a vyhranější osu, která to celé usměrní.“ |
