Zažil bojkot fans. Rukopis Webera je neznámá, říká člen hradeckých Ultras
Ve druhém díle rubriky Z KOTLE se vydáme do Hradce Králové. Místopředseda hradeckého fanklubu a jedna z předních postav Ultras votroků Kuksič věrně fandí už 27 let, zároveň zastává pozici bubeníka již v nové Malšovické aréně. Prozradil, že nejlepší klobásu jedl v Teplicích. Přiblížil ale taky zlé časy, kdy se fanoušci obrátili proti vedení klubu. „Když jsme pravidelně sestupovali z ligy, bylo to těžké období,“ přiznává.
Jak dlouho fandíte Hradci Králové?
„Bude to už 27 let. Jedná se o rodinnou tradici, na tribunu mě přivedli děda s tátou. Řekl bych, že je to takový klasický příběh. Votrokům fandí naše rodina po generace.“
Prozradíte nejsilnější moment, který jste jako fanoušek zažil?
„Asi by to byl začátek sezony 2010/11. Jednak jsme se vrátili do nejvyšší soutěže po sedmi letech a hlavně jsme porazili v prvním kole tenkrát doma Spartu 2:1. Dále to bylo vítězství 1:0 nad Pardubicemi, které nám zajistilo postup do nejvyšší soutěže a oslavy přímo na jejich stadionu. Zároveň ale musím zmínit i čerstvou vzpomínku, kdy jsme otevírali nový stadion. To jsou asi tři nejsilnější momenty, co jako fanoušek pamatuju.“
Hradec byl ještě v nedávných letech týmem s jakýmsi „jo-jo efektem“, kdy pendloval mezi první a druhou ligou. Bylo to náročné období?
„Nevím, jak to přesně říct, ale bylo to těžké. Když jsme několikrát za sebou postoupili a sestoupili, jako to v poslední době postihlo třeba Zbrojovku, tak už to bylo hodně na psychiku. Proto přišel z řad fanoušků směrem ke klubovému vedení tenkrát jistý bojkot a požadovali jsme změny. V té době se totiž klub tak nějak plácal bez vidiny na nějaký sportovní posun a o novém stadionu tehdy vůbec nemohla být řeč.“
Měl jste pocit, že fanouškovská nespokojenost pomohla?
„Chtěli jsme tenkrát hlavu ředitele klubu Richarda Jukla. V představenstvu byl potom pan Michálek, který třeba fanoušky úplně nesnášel. A třetí osobou byl
