Nevyšel jsem schody a druhý den hrál, vzpomíná Takács. Končí v Baníku
Místo ligových startů oblbování mysli a hrozby o životě na vozíku. Ladislav Takács si za dva a půl roku v Ostravě užil své. Za Baník odehrál jen jedenáct utkání. „Když jsem si při posledním zranění volal s tátou, sám mi řekl: Ty vole, to už je blbý,“ upřímně bilancuje sedmadvacetiletý univerzál, který drtivou většinu času na Bazalech promarodil. Před dvěma měsíci přemýšlel „Laco“ o definitivním konci kariéry, teď vyhlíží novou výzvu. Nepřekvapil by třeba návrat do Teplic.
Když jste měl v neděli po výhře nad Slováckem proslov v šatně, šlo o loučení s Baníkem, nebo nedejbože s profesionální kariérou?
„S Baníkem. Končí mi smlouva, bylo vzhledem k situaci dané, že se opce neuplatní. Dalo se počítat, že to takhle dopadne. Nemám to nikomu za zlé, je to pochopitelné. Teď čekám, co bude dál. S fotbalem se určitě loučit nechci.“
Loučíte se zrovna v době, kdy se povedlo postoupit do Konferenční ligy. To musí mrzet.
„Ale já jsem šťastnej, že to takhle dopadlo. Aspoň se sezona završila úspěšně. I pro mě to je zadostiučinění, nekončím průserem. Dobře jsme se rozloučili. Jsem rád, že jsme to dotáhli, a já mohl být součástí. Moc jsem toho nenahrál, ale s klukama jsem byl a snažil se dělat maximum, abych jim pomohl i mimo hřiště.“
Netlačil jste na trenéra, aby vám proti Slovácku dopřál závěrečné minuty v ostravském dresu?
„V hlavě jsem
