Matějovský pomohl do Evropy, bude pokračovat? Jsem už starej, ale...
V nadstavbě dostávala střapec za střapcem. Se skóre 1:13 z pěti zápasů se obávala, co přijde proti rozjetému Hradci Králové. Bitvu určujíci úspěšnost sezony, ale zvládla noblesně. Mladá Boleslav zlikvidovala „Votroky“ 3:1 a stala se pátým českým účastníkem v evropských pohárech. V létě se zapojí do druhého předkola Konferenční ligy. A Marek Matějovský se stal ve dvaačtyřiceti letech, pěti měsících a jedenácti dnech nejstarším střelcem ligy… „Brzy se rozhodnu, zda budu pokračovat,“ pronesla největší osobnost ligy.
Když debutoval v lize, v kinech zrovna běžel první díl filmové ságy Harry Potter a Tomáš Rosický přestupoval ze Sparty do Dortmundu. Od ledna 2001 uplynulo třiadvacet let a Marek Matějovský pořád válí. Hradec to drsně poznal v rozhodujícím zápase o Evropu.
Klíčové utkání sezony jste zvládli. Panuje maximální spokojenost?
„Jsme šťastní. Po nepodařené výsledkové sérii jsme chtěli předvést poctivý a pracovitý výkon. To se povedlo, byli jsme odměněni. Jsme v Evropě, jsme rádi.“
Jak se cítíte coby nejstarší střelec ligy?
„Cítím se starej. (usměje se) Je těžký se udržovat s mladými kluky, ale teď převládají pozitivní pocity. Tým to dotáhl, za celou sezonu máme odměnu. Vždycky jsem upřednostňoval týmové úspěchy nad individuálními. Je mi hezky.“
Nebylo pochyb, že penaltu za stavu 2:0 budete zahrávat zrovna vy?
„V trénincích jsem dost penalt proměňoval. Kluci, co byli dřív určení, tak zrovna nedávali. Trochu jsem špičkoval trenéry, abych byl napsaný jako číslo jedna. Jsem rád, že jsem proměnil.“
Bliklo vám hlavou po úspěšné penaltě, že jste nejstarší střelec ligové historie?
„Před utkáním mi od kamarádů přišly zprávy, že mi chybí jedna žlutá, abych byl nejtrestanějším hráčem. (rozesměje se) Ale vím, že se to zmiňovalo. Nevím, kolik je to na roky, měsíce, nebo dny. Jsme tam s Hybšou (Hübschmanem) a Pepou Jindřiškem. Nebylo to pro mě nic podstatného. Byl jsem prostě psaný jako první a proměnil.“
Budete v Mladé Boleslavi pokračovat i v příští sezoně?
„Jasno nemám. Smlouva mi končí 30. června. S vedením jsem měl jedno sezení. V příštích dnech se ještě uvidíme a řekneme si, co a jak. V tuhle chvíli to nechávám zatím být.“
Co vás musí přimět k další sezoně?
„První důvod se splnil, podařilo se nám uhrát předkola. Hrát v Evropě je velké lákadlo. Musím taky vidět, že kádr je dobře poskládaný, že můžeme být úspěšní. Není to jen o mně. Kdybych se rozhodl a klub to chtěl, nebude to o tom, že budu chtít být co nejvíce minut na hřišti. Důležité je, aby se dařilo týmu. Pokud se domluvíme na roli, která mi bude dávat smysl, tak ji budu plnit.“
Jak je možné, že i v dvaačtyřiceti letech si udržujete takovou výkonnost. Proti Hradci jste patřil mezi nejlepší hráče na hřišti.
„Fotbal miluju, je to celý můj život. Dávám tomu, co to jde. Snažím se udržovat. Ale jak jsem zmínil, je to čím dál těžší. Kluci jsou všichni naběhaní, draví a je to složitý. Musím využívat zkušeností, hodně načítat některé situace. Pomáhá mi, že fotbal celkem slušně vidím. Proto jsem úspěšný.“
Nechci nic předpovídat, ale pokud se rozhodnete kariéru zabalit, máte plán, čemu se budete věnovat?
„Ať to bude cokoliv, budu to dělat zase naplno. Teď dělám fotbal, proto o budoucnosti nepřemýšlím. Nepouštěl jsem se do studování trenérské licence, protože jsem se chtěl naplno věnovat fotbalu. Dávat maximum koncentrace tomu, co právě dělám. Kdybych se do budoucna rozhodl, že budu chtít být trenér, soustředil bych se jen na to. Mám smlouvu, jsem stále ligový hráč a podle toho se chovám.“
Kabinou duněl rap, techno. Trsal jste taky?
„Moc jsem neskákal, protože jsem toho měl celkem dost. Ale jo, kabina je jeden z důvodů, proč mě baví fotbal pořád hrát. Potkávat se s mladými kluky, to je skvělý. Vždyť někteří jsou skoro stejně staří jako můj starší syn. Je to zajímavý… Kabina mě baví, jsem v ní celý život a nesnažím se zkazit žádnou legraci. A muzika k tomu patří.“
