Straka v Dynamu: Tataráček až za něco. Chtěl Kladrubského, ten odmítl
Po delší době se navrátil do svého rodného města. V šestašedesáti letech má energie jako dvacetiletý kluk. František Straka dorazil na první tréninkovou jednotku, v areálu na Složišti rázem všechno ožilo. K hráčům promlouval česky, německy i anglicky. A pěkně po svém. S entusiasmem. Upřímně. „Patří ke mně tataráček, ale bude až za něco,“ naznačil nový trenér posledního celku Chance Ligy.
Dvě porážky, herně marné výkony, skóre 0:6… Nový majitel Českých Budějovic Dalibor Jirka práskl do stolu, po dvou kolech vyhodil trenérské duo Lerch – Kladrubský a do funkce instaloval Františka Straku, jemuž zároveň svěřil i úkoly sportovního ředitele. „K ruce budu mít asistenta Jiřího Němce, v úterý by měl dorazit,“ pochvaluje si.
Většinou si vás najímají týmy, které se potřebují zachránit. Nyní přicházíte k mužstvu už po dvou kolech. Je to jiné?
„Samozřejmě, je to něco úplně jiného. V Česku se sezona víceméně rozběhla, máme za sebou dva zápasy a všechno před sebou. Do klubů jsem většinou přicházel, když všechno hořelo. Pak už člověk neměl čas něco extra dělat. V Českých Budějovicích čas dostávám a doufám, že kluci moji filozofii pochopí. Poněvadž v mnoha případech se třeba nedaří, ale pak musí přijít srdce, nadšení, elán, obrovská touha s tím něco udělat. Doufám, že kluci to pochopí, respektive snad pochopili. Ještě na tom budeme pracovat.“
Mentální část jste popsal. Jak budou České Budějovice vypadat pod vaším vedením na trávníku?
„Nejdůležitější bude zvolit správný systém hry, vštípit klukům správnou taktiku, aby jim vyhovovala, abychom na způsob hry, kterým se budeme chtít prezentovat, měli zároveň odpovídající typologii. To je ze všeho nejdůležitější.“
S kým budete spolupracovat?
„Vidíte tam někoho jinýho? Zatím ne, že? Jsem tady sám, zůstal mi jen trenér brankářů (Patrik Macej), za něj jsem rád. Ostatní asi z nějakého důvodu nechtěli, nebo nevím. Třeba s Jirkou Kladrubským jsem stoprocentně počítal, ale dneska mi řekl, že nechce. Jde o jeho rozhodnutí, já budu samozřejmě pracovat jen s těmi, kdo budou mít zájem. V úterý by měl dorazit Jirka Němec, mluvil jsem s ním. Budu moc rád, pokud obrovská legenda budějovického fotbalu přijde pomoct. Má znalosti, je to německá škola, což se nezapře u mě ani u něj.“
Většinou jste působil na štacích, kde jste měl jasné zadání – záchranu. Je to v Českých Budějovicích stejné?
„Podívejte se, my se koukáme akorát na to, abychom se dokázali vyhnout situacím, které Dynamo už prožilo. Víc k tomu nemusím dodávat.“
Jaké to je být zase v Českých Budějovicích?
„Je to srdeční záležitost. Pocházím z jižních Čech, z Budějovic. V neděli jsem si to moc užil. Pršelo, já si procházel oblíbené uličky okolo kašny, kolem Vltavy až na Škodovku na ostrov. Bylo to super, přepadla mě nostalgie, ale takový je život. Jsem rád doma. Udělám maximum, abych Dynamu pomohl. Tenhle klub mě vychoval, vždycky jsem tady byl doma. Nyní dostávám šanci, chtěl bych ji využít.“
Jaká byla jednání o vašem příchodu?
„Zasadil se o to jediný člověk, a tím je Emil Kristek. Víceméně to vzal na svoje ramena, má můj obrovský obdiv. Ne každý by tohle to udělal. Známe se dvacet let. Vím přesně, co je za člověka. Je to vulkán, něco podobného jako já. Všechno prožívá, je to srdcař. Vždycky říkal: Franz, my se stejně jednou setkáme. A teď se to stalo.“
Možná dost nečekaně, už po druhém kole…
„Byli jsme v kontaktu, ale já se nikam netlačil. Snad si nemyslíte, že jsem Emilovi říkal, bude to takhle a takhle. Ne, šlo čistě o Emilovo rozhodnutí. Já myslel, že budu pokračovat v Michalovcích, což nakonec nedopadlo. Takový je fotbalový život. Většinou to vždycky někde dám do kupy a pak musím odejít. Nyní doufám, že to zase do kupy dám, a tentokrát zůstanu.“
Máte představu, o kolik hráčů a na jakých pozicích se musí České Budějovice posílit?
„Nechtějte to vědět, jde o věci interního rázu. Prozrazovat nic nebudu. Na posílení se pracuje.“
Prý budete trenérem i sportovním ředitelem. Sedí to?
„Ano, tak by to mělo vypadat. Jsou tady kluci s odhodláním. Po dvou kolech jsou obrovsky zklamaní. I po tom všem, co tady už zažili, čím si prošli. Teď jde o to, aby zase našli radost, těšili se na tréninky. Aby i závazky hráčů byly splněné. Jsme na správné cestě.“
V jakém rozpoložení jste mužstvo našel?
„Nula bodů, 0:6 skóre… Je naprosto normální, že kluci mají hlavy dole. Kdyby to bylo opačně, Straka by tady nebyl.“
O víkendu vás čekají Pardubice. Hodně důležitý začátek, že?
„Ano, je to klíčový zápas, povinné tři body. Čeká nás velice náročný zápas, hlavně po psychické stránce, poněvadž musíme vyhrát. Po mentální stránce chci hráče dostat do nálady, aby věděli, proč na hřiště jdou, aby odevzdali maximum možného. Nikoliv to, co jsme viděli v prvních dvou zápasech. Věřím, že přijde srdce, které je se mnou vždy spojované. Snad nás nenechají ve štychu diváci a dorazí v hojném počtu. Dostal jsem iks esemesek, vyřídil spoustu telefonátů, všichni nám drží neskutečným způsobem palce.“
Tatarák bude?
„Tohle klišé tady je, patří ke mně. Já to beru, ale tataráček vždycky byl za něco.“
Čili po výhře nad Pardubicemi?
„Neříkám, že to tak bude. Prostě až za něco.“
Při koučinku jste si procvičil němčinu, v týmu jsou hráči z Rakouska. Užíval jste si to?
„Nepotřebuju nic procvičovat, poněvadž němčina je moje druhá mateřská řeč. U nás se mluví německy, mám dceru těžkou Němku. Vůbec to neřeším, není to jen o němčině. Když chcete trénovat venku, musíte se domluvit i anglicky. Pro mě to není žádný problém. Jsem na to svým způsobem hrdej. Protože můžeš s cizinci mluvit. V neděli jsem se s nimi shodou okolností potkal na stadionu. Oni neznali mě, já jsem neznal je. Podali jsme si ruce, řekli něco německy. Oni otevřeli pusu, tak jsem jim hned řekl, ať ji zavřou. Asi nečekali, že budu mít takovou němčinu.“
