Slavia v Jablonci: Lingr hned vítězně, skvělý Rouček i obří kontrast

Po návratu z Feyenoordu odehrál Ondřej Lingr šest zápasů. Někdy v základní sestavě, jindy jako střídající hráč. Na gól čekal marně. V kabině si sem tam vyslechl narážky, že už by mohl začít úřadovat. V sedmém duelu to konečně přišlo. Po hodině hry si seběhl do vápna na přízemní pas Lukáše Provoda a ranou z voleje smazal tlustou nulu na gólovém účtu. Navíc šlo o rozdílovou pecku.

„Ondra jde nahoru,“ pochvaloval si výkon reprezentanta trenér Jindřich Trpišovský. Gólová střela byla paradoxně poslední akcí Lingra na skvěle připraveném jabloneckém trávníku. Vzápětí musel kvůli bolavému úderu do stehenního svalu střídat. Nemělo by se však jednat o nic vážného.

Šlo o vysoce intenzivních devadesát minut plus pár dalších v nastavení. Dost často se hrálo nahoru dolů, o dramatické momenty nebyla nouze až do závěrečných sekund. V české lize takové zápasy většinou končí tím, že emoce nekontrolovaně planou, sudí ztrácejí glanc pod tlakem obou táborů. Na lavičkách to vře, trenéři běsní vzteky.

V neděli se ale v Jablonci psal jiný příběh. Excelentní rozhodčí Karel Rouček nastavil od prvních chvil jasný metr a neubral z něj ani o píď do konce utkání. Hráči to rychle pochopili a soustředili se jen na sport. Proto jeden z nejlepších arbitrů u nás nepoužil ani jednu z karet, protože neměl důvod. Zápas, respektive Roučkův výkon, by měl sloužit jako čítankové video pro širokou partu českých rozhodčích.

Před čtrnácti měsíci si Slavia rovněž vyjela na Střelnici. Ten, kdo na zápase byl, si možná dvakrát rozmýšlel, zda na sever vyrazit. V srpnu se tehdy hrál jeden z nejméně fotbalových zápasů sezony, jen ve čtyřech utkáních bylo k vidění méně čistého času. Důvodů bylo několik. Destruktivní taktika Radoslava Látala, časté simulace hráčů, nekvalitní povrch, úzkostlivý rozhodčí a fakt, že se oba týmy snížily prakticky jen k nakopávání.

Přetočme o rok později. Už po půl hodině nedělního šlágru byl čistý čas na polovině celkové hodnoty ze zmíněné remízy 1:1. Oba týmy hrály kombinačně, po zemi. Fauly? Před rokem 42, nyní 19. Karty? Před rokem 7, nyní 0. „Musím říct, že tu bylo fantastické hřiště, které přispělo ke kvalitě zápasu,“ řekl Jindřich Trpišovský. Pochvala Jablonci je zasloužená, utkání bavilo. Kontrast s minulou sezonou snad větší být nemohl.

V Jablonci to šlape. Ale na hrotu zatím svítí číslo nula. Tedy alespoň z hlediska gólů. David Puškáč odvádí na hrotu spoustu dobré práce a rozdal už tři asistence, na první trefu ale i po osmi odehraných zápasech stále čeká. Jeho přímá náhrada z lavičky v podání Tomáše Schánělce zatím nedodává ani herní nadstavbu. Co teď s tím? Jablonec nemá zatím problém střílet branky, ale rozhodně by chtěli produktivního hráče vepředu mít.

Jedna možnost se nabízí. Po zranění se vrátil zkušený Jan Chramosta, kterého táhne jasná motivace. Po stém gólu Jakuba Řezníčka je v současnosti nejvážnějším kandidátem na vstup do klubu ligových kanonýrů. V současnosti je elitní střelec na čísle 95 a proti Slavii se klidně mohl o jeden gól posunout. To by ale musel Matěj Polidar vyřešit správně přečíslení. „Kdyby dostal přihrávku od Poliho, mohl jít do stoprocentní šance a svou kvalitu ukázat. Situace čtyři na dva a naložíme s tím takhle. Jsme moc rádi, že je zdravý a máme více variant,“ řekl po zápase Luboš Kozel.

I 20. října, po třech měsících od startu Chance Ligy, čeká fotbalové Česko na prvního přemožitele Slavie. Nevyšlo to desetkrát, jedenáctý pokus se nezdařil ani Jablonci. Byť Kozlovi hoši neodehráli vůbec zlou partii, odcházeli se skloněnými hlavami po porážce 1:2. Bíločervení po deseti tříbodových sběrech v řadě vedou soutěž s komfortním náskokem šesti bodů před Spartou.

„Získali jsme jednatřicet bodů z třiatřiceti, to je neskutečné a svým způsobem unikátní s ohledem na to, jak se vyvíjejí tabulky v Evropě, nebo i ve světě. Co za tím je? Práce všech lidí v klubu, aby byl tým co nejlépe vyladěný,“ chválil Jindřich Trpišovský. Dalším týmem, který se jako první pokusí sejmout Slavii, bude v neděli Dukla.