Růsek je zpět i s gólem! Už nekulhám, ale napadaly mě hrozné myšlenky, říká
Březen 2023, tehdy si olomoucký Antonín Růsek zahrál Chance Ligu naposledy. Problémy s vyhřezlou ploténkou jej na dva roky připravily o soutěžní zápas, ale nový rok odstartoval pětadvacetiletý útočník velmi nadějně. Proti Prostějovu nastoupil za béčko Sigmy, odehrál první poločas, patřil k nejlepším a dokonce skóroval! Boj o prodloužení smlouvy, která mu končí v létě, právě začal. „Jsem nabitý optimismem,“ hlásil odhodlaně po výhře 3:1.
Budeme se už radovat z návratu, nebo spíš brzdíme euforii?
„Těžko říct... Ale teď to postupuje podle představ, každým tréninkem se cítím líp a líp. Myslím, že začátek zápasu byl dobrý, ale chybí mi herní kondice. Ke konci poločasu už jsem samozřejmě vařil. Zápas je něco úplně jiného, než když běháte kolem stadionu nebo jen trénujete. Zase se mi to potvrdilo.“
Ale zakončení se evidentně nezapomíná, trefil jste se s přehledem.
„Jo. (úsměv) Musím říct, že s mladšími šikovnými se mi hrálo dobře. Na to, že jsme měli jen dva tréninky, tam byly dobré kombinace.“
Co je teď u vašeho zdravotního stavu jinak než před rokem na Maltě?
„Zlepšila se mi odrazová síla v noze, už nekulhám. Pamatuju si, že na Maltě jsem se rozběhl a kulhal jsem, protože noha mi hned vypnula. V tom spatřuju největší rozdíl. Vždycky jsem řešil, že ta noha není tak silná, ale je to jinak. Nedávno jsem se bavil s Milanem Kerbrem, který měl stejný problém. Řekl mi, že to není o tom, že by noha nebyla silná. Ale o tom, že se mi rychle unaví. V tom teď vidím posun, každým tréninkem a zápasem se mi výdrž nohy zvyšuje.“
To nejhorší tedy máte snad za sebou.
„Věřím, že jo. Bylo to hrozné, napadaly mě hrozné myšlenky... Doufám, že je to na dobré cestě.“
Aspoň dcerka vás držela v lepší náladě?
„Samozřejmě ano, ale i tak na to myslíte, protože fotbal děláte celý život. Řešíte, jak to bude, co bude... Svízelná situace.“
Jak složité bylo před rokem zahodit zklamání, že to po Tipsport Malta Cupu, kde už jste nastupoval, zase nevyšlo a návrat se oddálil?
„Největší zklamání pro mě asi bylo to, že doktoři, se kterými jsem tady řešil svůj stav, mi doporučili operaci nepodstupovat. Říkali, že se to zlepší samo. Přitom už na začátku jsem měl takový pocit, že by se s tím něco mělo dělat. Nevěřil jsem, že se to vyléčí samo, zvlášť když jsem viděl, jak strašně pomalé byly všechny pokroky. Až de facto po roce jsem se dostal k panu Kolářovi, který hned řekl, že není na co čekat a že se operace měla udělat hned. V tomhle to bylo pro mě zklamání, ztratil jsem čas a mohl být třeba dříve zpátky.“
Pod kudlu se nikomu nechce...
„Jenže já nebyl na klasické operaci, bylo to spíš něco jako artroskopie kolene. Přes pana Koláře jsem se dostal ke specialistovi, který mi vyhřezlou část, která mi tlačila na nerv, vyndal. Za třicet minut hotovo, po operaci už mě nikdy nic nebolelo. Paradoxně marodím se zády, ale v zádech jsem nikdy bolest necítil. Je to netypické zranění pro fotbalisty, i když jsem četl, že pár kluků už na tom bylo.“
A vámi zmiňovaný Milan Kerbr?
„Keba byl právě na té klasické operaci, kdy vám páteř drží šrouby. To je na prd. Pak už to vede ke konci s fotbalem, sám mi říkal, že s takovými bolestmi nešlo pokračovat.“
Neuhýbáte podvědomě ze soubojů?
„Ještě před půlrokem nebo třemi měsíci jsem v tom měl problém, myslel jsem na nohu a byl v soubojích opatrný. To se mi ale už docela povedlo odbourat, jdu do všeho po hlavě. Buď to drží, nebo ne. Zatím ani na umělce necítím žádný problém.“
Váš někdejší parťák Mojmír Chytil se prodal do Slavie, v minulé sezoně to pálilo Lukáši Julišovi, teď Janu Klimentovi. Samozřejmě jim přejete, ale neřekl jste si: „Sakra, mohl jsem tam být s nimi“?
„Co vám mám povídat, zranění přišlo asi v nejnevhodnější dobu. Sezona byla rozjetá dobře, už jsem tam měl i náznaky nějakých kontaktů. Jenže pauza se protáhla...“
Fotbal v televizi jste sledoval, nebo z psychického hlediska raději ne?
„Mám fotbal rád, sleduju skoro úplně všechno. Na Livesportu mám odkliknuté skoro všechny zajímavé zápasy každý den, to mi problém nedělá.“ (úsměv)
Jaký teď máte program, poletíte s áčkem do Turecka?
„Vůbec nevím. Co jsem se bavil s trenérem, jsem normálně v přípravě s áčkem, ale jakmile má béčko zápas, jsem tam uvolněný. Takhle to asi bude celou přípravu a pak se uvidí. Jsem za to rád, potřebuju hrát a hrát.“
A nejlépe už konečně v lize.
„Doufám, že to postupně půjde nahoru. Nechci na to tlačit, vím, že mám rezervy. Všechno to bude o konzultaci s trenérem. Jak to uvidí on, jak budu vypadat v zápasech za béčko já.“
Hrajete o novou smlouvu, že?
„Přesně tak. Mám půlrok na to, abych ještě ve fotbale zůstal. Uvidíme.“
Je vám pětadvacet, to nejlepší stále máte před sebou.
„Jo, chci tomu věřit. Teď jsem fakt nabitý optimismem. Půjde to, bude se to zlepšovat.“
Očima trenéra Olomouce B Romana Westa
„Tonda odehrál po dlouhé době poločas, jsem strašně rád, že se mu nic nestalo a je v pořádku. Dal gól, což je dobré pro něj a bylo to dobré i pro nás, protože vedením jsme se uklidnili. Zatím to vypadá velmi dobře, snad to tak bude pokračovat.“
