Královec: VAR je v Česku katastrofa, prioritou jsou mladí rozhodčí
Před čtyřmi lety opustil velkou fotbalovou scénu, ukončil bohatou kariéru profesionálního rozhodčího. Pavel Královec (47) patřil k elitním sudím, jeho konec zásadně poznamenal uniklý odposlech a proslulá věta Romana Berbra o „suchém hajzlu.“ Aktuálně působí jako delegát v soutěžích v Čechách a na Karlovarsku. V obsáhlém povídání pro Sport přiznává, že by se dál rád podílel na rozvoji českých sudích. V jaké roli nebo pozici, to mohou napovědět blížící se volby do vedení FAČR. „Rozhodně se nikam necpu,“ zdůrazňuje.
Pavel Královec patří k nejúspěšnějším českým rozhodčím. Odpískal 267 zápasů v lize a 210 mezinárodních zápasů. Po konci kariéry opustil profesionální fotbal, působí ve třetí lize a v divizi jako delegát, jezdí na semináře rozhodčích, na nižší úrovni se věnuje i trenéřině, do Plzně na Petřín vozí na tréninky svého syna.
Na závěr úspěšné kariéry mu uškodily odposlechy v kauze bývalého místopředsedy FAČR Romana Berbra. V minulosti se ale babrat nechce. Ve zhruba hodinovém povídání pro Sport, které proběhlo v jedné z plzeňských restaurací, Královec otevřeně mluví o stávající situaci českých sudích, možném zapojení do profesionálního fotbalu po květnových volbách. Mrzí ho některé věty stávajícího předsedy Petra Fouska i to, že Česko aktuálně nemá mezinárodně úspěšného sudího.
Hlavní úsilí ve fotbale věnujete v současnosti rozvoji mladých sudích?
„Přesně tak. Když jsem v průběhu několika let sledoval úpadek kvality a počtu rozhodčích, není mi to lhostejné. Někteří lidé mě možná mají zaškatulkovaného jako nějakého gaunera, bohužel já jim to z hlavy nevymažu. Mám pořád svůj názor, nebudu se schovávat za něco jiného. Pro mě jsou prioritou skutečně mladí, perspektivní rozhodčí, aby se rozvíjeli. Vím, co to obnášelo v mé vlastní kariéře, chtěl bych, aby do budoucna vyrostl takový rozhodčí, kterým byl v minulosti například pan Krondl, který dokázal v kariéře hodně. Aby se nějaký český rozhodčí dostal do pater, kde jsem se pohyboval během kariéry já. Člověka potěší, když se podívá na velký zápas v Evropské lize nebo v Champions League a uvidí tam českého rozhodčího. To se bohužel neděje, momentálně tam žádné rozhodčí nemáme. Proto jezdím na semináře, snažím se jim předávat zkušenosti formou přednášek, spolupracuji například s OFS (okresním fotbalovým svazem) v Domažlicích. Není mi to lhostejné, rád bych, aby se vývoj rozhodčích zlepšil a jejich obraz se postupně, to nejde jako otočit kouzelným prstenem, zlepšoval.“
Daří se zvedat jejich úroveň?
„Když to vezmu úplně od nejspodnějších pater, tak jsou okresy, kde je hodně mladých rozhodčích. Například jsem měl seminář pro Plzeň město a Domažlice, tam jich je dost, mají zájem dělat tuhle kolikrát nevděčnou práci. Další věcí je s nimi pracovat, aby úmrtnost náboru nebyla taková. Za mé éry, kdy jsem působil v profesionálních soutěžích, jsem na okrese měl na starosti nábory rozhodčích, jezdil jsem na besedy, chodil na střední školy. Od patnácti do osmnácti let je pro rozhodčí ideální start, aby se posouvali a třeba se jednou dostali na top pozice.“
Před čtyřmi lety jste skončil s pískáním, teď ve fotbale působíte jako delegát pro soutěže v Čechách – divize a ČFL. Blíží se volby do vedení asociace, přemýšlíte, že se více zapojíte i do profesionálního fotbalu?
„Z mé pozice je to o poptávce. Určitě nejsem člověk, který by se někam vehementně tlačil, chtěl působit na nějaké pozici. Pokud něco přijde, pak se k tomu postavím. Ale jak už jsem říkal – rozhodčí mi nejsou lhostejní. Má vize je to zkvalitnit, nejenom já, ale i bývalí rozhodčí, kteří v profesionálních soutěžích v minulosti figurovali, chtějí spolupracovat. Stmelit to odborně, aby kvalita rozhodčích byla pořád lepší.“
Kde vidíte největší mezery u stávajících ligových rozhodčích?
„Mám nějaké informace, ale nejsou přímo od členů komise rozhodčích, hůř se mi to hodnotí. Vůbec mi nepřísluší je nějak hanit, dehonestovat jejich práci, to si musí vyhodnotit sami v komisi. Ale když to vezmu od primární přípravy – tihle rozhodčí jsou na profesionální úrovni. Pak vyjde v médiích, že sedmnáct rozhodčích neprojde na semináři fyzickými testy… Nevím, co si o tomhle mám myslet, jaká tam probíhá příprava. Mají k dispozici kondičního trenéra, který je má připravovat. Pak to ale dopadne takhle… Tohle mi není lhostejné.“
Jsou tedy rozhodčí na sebe málo nároční?
„Nemyslím si, že by to bylo tím, že jsou na ně kladeny extrémně vyšší nároky. Samozřejmě se fotbal zrychluje, zkvalitňuje, jde o permanentní vývoj sportu, ten musí probíhat i u rozhodčích. Na profesionální listině nemůže být rozhodčí, který odpíská dvacet zápasů ve třetích ligách v Česku nebo na Moravě. Musí mít zkušenosti, případně je dopilovat ve druhé lize, aby pak byl patřičně připravený na nejvyšší soutěž. Nahoře to chtěli omladit, dobře, omladili to. Ale kvalita šla trošku stranou, sami vidíte, že kolísají jejich výkony.“
Chybí vám konzistence výkonů a způsob rozhodování?
„Víte, co je největší paradox a co zaráží nejenom mě, ale i veřejnost, co se ve
