Chramostova zpověď o kariéře: Kdybych měl u gólů klid jako teď... Přepnul jsem v Bohemce
Hrál s Barošem, stál proti Řepkovi. Poznal vrcholy i pády: kapitánskou pásku ve dvaceti stejně jako roli náhradníka, který má během pár minut změnit zápas. Naučil se vydržet pískot tribun a doma u stolu s úsměvem přijímat známky od syna. Překonal zranění, snesl nálepku simulanta. Nervozita? Nezlomila ho. Zbrklost v zakončení? Nenechal se semlít. Jan Chramosta je chodící kronika ligy, která se od jeho debutu před šestnácti a půl lety převrátila k nepoznání. Člen Klubu ligových kanonýrů, svědek doby, kdy se český fotbal měnil před očima. A pořád má chuť pokračovat.
Jaro 2009, Eden. Slavia v čele ligy, Mladá Boleslav v roli vyzyvatele. Skončilo to 3:3, ale hosté mohli vyhrát, kdyby osmnáctiletý blonďák, co na hrotu poletoval jako sršeň kolem plechovky limonády, ke gólu a asistenci přidal ještě jednu trefu. Dvacet minut před koncem pádil sám na bránu a Vladimír Táborský do mikrofonu burácel: „To je maturita!“ Jan Chramosta, štíhlý jak špageta postavená kolmo na talíř, odehrál teprve čtvrtý ligový zápas a už měl třetí zásah. V září 2025, o šestnáct let později, přihodil do sbírky další – číslo 108. Pátý v osmi kolech nové sezony.
Pamatujete si ještě ten sprint a „maturitu“ z dubna 2009? Když se na to podíváte s odstupem šestnácti let, připadáte si, že jste od té doby udělal doktorát z ligy?
„Je pravda, že jsem ušel dlouhou cestu. Ligu hraju už spoustu let, dal jsem nějaké góly, připsal si pár úspěchů. Takže si myslím, že i když jsem tu maturitu tehdy v tom protiútoku nezvládl, nakonec jsem to napravil.“
Na druhou stranu, v tom utkání už jste měl gól a asistenci.
„To je pravda. Takže to nebyl úplně marný zápas.“
Vybaví se vám spíš nervozita osmnáctiletého nováčka, nebo nadšení, že jste byl tak rychle vidět a patřil mezi hlavní postavy?
„Vstup do ligy se mi povedl extrémně. A musím říct, že jsem z toho pár let žil. Nikdo mě neznal a já využil toho, že se týmu moc nedařilo, takže mi dali šanci. A já ji chytil za pačesy.“
Jako odchovanec.
„Je to tak. A tehdy mladí hráči tolik nenastupovali, bylo to spíš raritní. Ne jako teď, kdy se jim dává mnohem víc příležitostí. Když jsem začínal, kluků v mém věku v lize moc nebylo.“
I v celoevropském kontextu se to láme, dnes je ve velkoklubech docela běžné, že nastupují teenageři.
„To dřív nebylo, zvlášť u nás. Bylo to spíš naopak, mladí do hry moc nechodili. Byla to výjimka, ale mně se to povedlo.
