ČESKÝ FOTBAL - Na každé zdi se drolí omítka, podél hřiště se válejí prázdné lahve, odpadky, světelná časomíra nefunguje. Vnitřní prostory stadionu včetně šaten a bývalých kanceláří jsou zamčené, na stěnách plíseň. Všude neútulno, jako na staveništi. Tak to dnes vypadá na stadionu v Drnovicích, nejúspěšnější vísce historie českého fotbalu.
Docela nedávno to byl příjemný moderní stadion, na kterém se hrál špičkový fotbal. Postupem času se ale mění v ruinu, nikdo jej neudržuje. Zdejší klub FKD hraje I. B třídu a od správce konkurzní podstaty má v pronájmu jen hřiště a dvě tribuny se zaprášenými sedačkami. Hráči se převlékají v sousední budově Sokola a z někdejší slávy klubu nemají nic.
Mecenáš Jan Gottvald, který „svou“ obec proslavil fotbalem i za hranicemi Česka, se dnes na stadionu pod kostelem objeví zřídka. Klub pod jeho správou před pěti lety zkrachoval a rok se na vesnici u Vyškova nehrála žádná soutěž.
Poté se začalo od píky, místní nadšenci zatím zvedli tým ze IV. do I. B třídy. Ambicióznější plány nemají. „Nejsou hráči,“ krčí rameny Daniel Brtníček, předseda FKD. „Lidi by si po třech postupech asi přáli další, ale teď to zatím nepůjde, Jsme rádi, když se nás sejde jedenáct,“ dodává.
Současné Drnovice ročně hospodaří se 250 tisíci korunami a nejvíce starostí mají paradoxně se stadionem. Jistě, na této úrovni jde o nebývalý skvost, ale jen zvenku a z dálky. Pro amatéry je to chátrající žrout energie a zbytečně rozlehlý špinavý kolos.
„Zrovna minulý pátek si tady děti hrály a zase něco podpálily. Shořela nějaká budka, sedačka,“ líčí rezignovaně Brtníček. „Každých čtrnáct dnů řešíme podobné případy. Děcka přelezou branku a nahážou na trávník kdeco. Pro místní partičky je to oblíbené místo na večírky,“ dodává. Kdysi reprezentativní vnitřní prostory jsou vybydlené a v zoufalém stavu. Za prosklenými dveřmi je vidět na zemi jen binec.
Prázdnou hlavní budovou hráči jen prolétnou, tunelem se dostanou na hřiště. Veškeré zázemí mají v sousední budově Sokola. „Opravy vnitřních prostor v tribuně by stály hodně tisíc,“ líčí šéf klubu. „Možná by bylo lepší, kdyby stadion spadl,“ doplňuje v malé nadsázce.
U vjezdu vás stále vítá velká cedule s nápisem Gambrinus liga a tabule s naváděcími šipkami, kde mají zaparkovat novináři, V. I. P. hosté a fanoušci. Na stěně v budově visí starý návštěvní řád, podepsaný kontroverzním podnikatelem Janem Gottvaldem. Tahle pravidla už dávno neplatí…
Udržet fotbalový stánek pro více než šest tisíc lidí, jehož osud stále řeší soud, v plném chodu a v čistotě, je nad síly Gottvaldových nástupců. Nemají na to peníze. Správce poseče trávník, zástupci klubu obstarají nejdůležitější věci kolem. „Stadion je starost,“ přiznává Brtníček, jeden z restaurátorů klubu. Nebýt finanční pomoci obce, zdecimovaný drnovický fotbal by se nejspíš vůbec nepodařilo restartovat.
Člověk by ani neuvěřil, že tu před nedávnem válely hvězdy jako Miroslav Kadlec, Vladimír Weiss, Martin Vaniak, Jaroslav Šilhavý, Zdeněk Grygera či Radek Drulák.
Excelentním plejerům šéfovaly ze střídačky trenérské kapacity Karel Brückner, Ivan Kopecký nebo František Komňacký. Dnes sledují zápasy dvě stovky diváků, do Drnovic jezdí Švábenice, Veverská Bitýška, Bohdalice. V sobotním dopoledni si zde vystřílely snadné body Medlánky (4:1).
V aktuální tabulce patří Drnovicím jedenácté místo ze čtrnácti účastníků. „Cesťáky nebo startovné klukům neplatíme. Hraje se za párek, když vyhrajeme, dostanou hráči vedle v restauraci oběd,“ informuje Brtníček, bývalý brankář vísky u Vyškova.
Taková je dnešní realita Drnovic…
