ČESKÝ FOTBAL - Hledáte podzimního krále mezi gólmany, kteří chytají v Česku? Najdete ho v kádru Slavie Orlová, suverénního lídra divize E. Jeho jméno možná ani neznáte, jmenuje se Radek Szarowski. Třicetiletý horník, otec šestičlenné rodiny vychytal v šestnácti podzimních duelech neuvěřitelných devět nul. Gól mu v první části sezony dokázalo vstřelit pouze sedm týmů...
Takovými statistikami se nemůže pyšnit žádný jiný brankář chytající kteroukoliv českou soutěž. Můžete prohledat tabulky od první ligy po nejnižší vesnické přebory, lepšího nenajdete. Králem je Radek Szarowski. Sympatický kliďas, který každé ráno sfárá kilometr pod zem, aby z hlubin orlovského dolu Lazy vytěžil výdělek, jímž živí svou početnou rodinu.
Slavia Orlová, jejíž branku hájí, je bezkonkurenčně nejlepší tým divize E. Má na kontě 42 bodů, druhý Šumperk o třináct méně. Szarowski ví, že za své výjimečné statistiky vděčí síle týmu, který nyní ve Slavii mají. „Je to tak, není to moje zásluha. Od doby, kdy zkrachovaly druholigové Vítkovice, k nám odtud přišlo s trenérem Vlkem i několik hráčů, máme velkou sílu a já mám za zápas kolikrát jen jeden dva těžší zákroky,“ poznamenává Szarowski.
Ten je držitelem několika rekordů orlovského klubu. Na začátku podzimu udržel čisté konto v šesti zápasech po sobě. 550 minut trvalo soupeřům, než mu dokázali v této sezoně vstřelit gól. Vychytal devět nul. To jsou všechno čísla, jakých žádný z bývalých orlovských gólmanů nikdy nedosáhl.
Szarowski své vlastní zásluhy na těchto výsledcích odmítá, orlovský trenér Lubomír Vlk je naopak zdůrazňuje. „Je pravda, že toho na něj kolikrát moc nejde, ale v každém zápase nastane jednou dvakrát moment, kdy musí nějaké obtížné situaci čelit. A on to většinou zvládne a podrží nás. To je přesně to, čeho si v Chelsea cení na Petru Čechovi,“ říká Vlk. „Jsem navíc přesvědčený o tom, že kdyby Radek neměl zodpovědnost za celou rodinu, nemusel chodit do práce a věnoval se jenom fotbalu, mohl to dotáhnout mezi profesionály. Na druhou ligu by měl určitě, možná i na první,“ myslí si Vlk.
Szarowského přivedl kdysi k fotbalu jeho dědeček, sám bývalý gólman. Pravidelně jej doprovázel v Havířově na tréninky a malému Radkovi se dařilo. Dotáhl to až do ostravského Baníku, kde coby dorostenec pomohl dobýt mistrovský titul. „To byla krásná doba. Měli jsme tehdy v družstvu Milana Baroše. Už v šestnácti letech byl naprosto výjimečný. Dal tehdy nějakých pětatřicet gólů za sezonu, a to nekopal penalty,“ vybavuje si Szarowski. „Něco jsme se spolu navyváděli, ale teď už v kontaktu nejsme. Myslím si ale, že na mě nezapomněl,“ věří orlovský brankář.
V konkurenci brankářů v Baníku se nakonec neprosadil, a když pochopil, že se fotbalem živit nebude, našel si práci. Nastoupil jako horník v orlovském dole Lazy. „Už tam dělám deset let. Naštěstí ne v rubání, takže ne tu nejtěžší práci. Dělám u dopravy, vozíme na pracoviště veškerý materiál,“ líčí. Únava je pochopitelná. „Nejhorší je to v létě, když jsou vedra. Dole je neustále nějakých pětatřicet stupňů. Po šichtě vyjedu nahoru, dám si sprchu, oběd a jdu zase do toho vedra na trénink. To bývám někdy hodně vyčerpaný a musím žádat trenéra o úlevu. Nebývá s tím ale problém, pan Vlk dobře ví, že je nás v mužstvu několik, kteří děláme na šachtě,“ popisuje Szarowski.
Letos v létě zažil situaci, která je noční můrou všech horníků. Otřes. „Bylo to na naší ranní směně. Byli jsme zrovna na čelbě, skládali jsme tam nějaký materiál. A najednou hrozná rána, bum prásk! Člověk najednou vůbec nevěděl, kde je. Všude kolem jen tma a prach. Vzali jsme nohy na ramena a utíkali, kam se dalo. Za čerstvým větrem,“ popisuje Szarowski děsivý moment z letošního července.
„Naštěstí se až na nějaká lehká zranění nikomu nic nestalo, ale můžu říct, že mi v hlavě proběhl celý můj život. Už bych to nechtěl zažít. Ještě tři čtyři vteřiny před tím, než to bouchlo, jsem byl někde ve dvoumetrové výšce a sklepával odtamtud materiál dolů. Pak mě napadlo, co by se asi dělo, kdyby to prasklo o ty tři vteřinky dřív...“ vrací se Szarowski ve vzpomínkách o půl roku zpět.
Na Karvinsku, kde žije, se jiná práce hledá složitě. „Časy, kdy tady byl horník králem a bral peníze, o jakých se jiným jen snilo, jsou dávno pryč. Já nemám ani průměrnou mzdu, není to dobře placené zaměstnání. Ještě že si nějakou korunu vydělám fotbalem. Dodělal jsem si maturitu, tak snad práci někdy v budoucnu změním,“ doufá Szarowski.
V orlovské brance si ale na podzim udělal jméno a může se stát, že ještě přece jen dostane nabídku z některého profesionálního klubu. „Nebránil bych se tomu, ale asi bych se stejně nemohl vzdát své práce. Co kdybych se zranil? Čím bych se pak živil? S mou současnou přítelkyní se staráme o čtyři děti. Takže nějaký přestup by byl v mém případě dost složitou věcí,“ přemýšlí urostlý gólman. „V Orlové je mi dobře. Myslím si, že postup do MSFL už nám neuteče, takže si o jednu soutěž výš ještě stejně asi zachytám. A na to se těším,“ dodává.
Je rozvedený, se současnou přítelkyní Lenkou žije v malém domku ve Václavovicích mezi Havířovem a Frýdkem-Místkem. „Kdyby Lenka neměla pro fotbal pochopení, nemohl bych ho dělat. Jsem celý den pryč, nejdřív práce, potom trénink. Jsem jí vděčný, že to doma zvládá,“ pochvaluje si svůj nový relativně nový vztah. A partnerka se usmívá.
„Jezdíme se na něj dívat skoro na každý zápas,“ poznamenává. „V brance se o něj nebojím, nebezpečnější je práce, kterou dělá. Když vyjede z dolu na zem, obvykle mi volá, nebo pošle aspoň smajlíka,“ vypravuje plavovláska. „A když zapomene, ozvu se já a napíšu mu: ,Žiješ?‘ A on odpoví. Samozřejmě, že na něj myslím, když je v práci. A že věřím, že to, co se přihodilo v létě, už se nikdy nestane. Prostě doufáte...“
