ČESKÝ FOTBAL | Měl našlápnuto do nejvyššího fotbalového patra, ale stačil jeden zápas a před Jiřím Dalekorejem se uzamkla brána do profesionálního světa. Teď válí v divizních Čelákovicích a v prvním jarním kole zářil – dvěma góly na konci utkání otočil skóre s Přední Kopaninou a s týmem slavil výhru 2:1.
Má start v reprezentační osmnáctce, dokonce v ní dal i gól, v dorostu Mladé Boleslavi hrál pod profesionální smlouvou, ale do elitního dospělého fotbalu to nedotáhl.
Mlel ho časový pres, den co den pendloval mezi třemi městy. Teď už na dráhu fotbalisty nemyslí. „Dělám fotbal už jen pro zábavu,“ říká Jiří Dalekorej, čelákovická hvězda.
Už od přípravky o sobě dával vědět nevídaným způsobem. Během čtyř let, než si ho ve starších žácích vzali do Boleslavi, nasázel neuvěřitelných 446 gólů, čímž stanovil zřejmě nepřekonatelný rekord čelákovického klubu.
V jednom utkání za přípravku zničil soupeře jedenácti góly. A tak si to namířil do města škodovky.
| Co řekli o Dalekorejovi? |
|
Spoluhráč Vratislav Lokvenc Předseda Čelákovic Václav Tichý |
V Boleslavi válel celý dorost, s ním v sestavě dokonce skončil tým pátý v lize. A v sedmnácti po něm sáhlo velké jméno. Tehdejší trenér druholigového áčka Vlastimil Petržela si ho vyžádal na letní přípravu.
„Absolvoval jsem ji celou. Do prvního utkání v sezoně, což byl pohár, mě trenér nasadil do základní sestavy. Jenže ten zápas se mi nepovedl a od té doby už jsem se do áčka nepodíval. Myslím, že jsem tím promrhal šanci. Když mi vypršel dorostenecký věk, vrátil jsem se do Čelákovic a jsem tu doteď,“ vypráví 26letý Dalekorej.
Během působení v Boleslavi ale kousal na rozdíl od spoluhráčů tvrdý chléb. Ráno se probudil v rodných Čelákovicích a mizel do školy informačních technologií v Praze na Proseku, po škole hned do Boleslavi na trénink a večer domů. A takhle den co den.
„Rodina do mě tehdy hodně tlačila, že škola je přednější, ať si toho hledím, tak jsem byl pořád na cestách, žádné úlevy,“ usmívá se Dalekorej, nakonec absolvent stejné střední školy jako Tomáš Rosický.
„To byl můj velký vzor. Když tenkrát ve Spartě vyletěl nahoru, všichni jsme ho milovali, chtěli jsme hrát jako on. Možná i díky té střední škole mám k němu nějaký vztah, fandím hodně Arsenalu,“ vykládá.
Dalekorej se přes tři a půl roku živí jako IT administrátor v dceřiné společnosti Komerční banky, má velmi slušné zaměstnanecké postavení, fotbal už tak trochu mizí na vedlejší kolej.
Snaží se aspoň dvakrát týdně trénovat, klub mu vychází vstříc, přesto patří tenhle chlapík k nejvýraznějším postavám týmu, i když měří sotva 170 centimetrů.
Lidé z Čelákovic o něm říkají, že by pořád měl na ligový fotbal. Zdobí ho hlavně rychlost, mrštnost a vynikající technika. Jako záložník se navíc umí gólově prosadit – letos má na kontě pět branek i přesto, že na podzim paběrkoval kvůli zranění. Mezi profesionály se ale rozhodně nechystá.
„Jít hrát výš by bylo hrozně obtížné. Musel bych hodně potrénovat, protože cítím, že fyzicky už trochu ztrácím. Druhá věc je práce. Musel bych dávat výpověď a pochybuju, že by na mě chtěl někdo čekat dva měsíce, než mi vyprší výpovědní lhůta. Jsem už v tomhle beztak rozhodnutý, záleží mi na mojí profesi a kariéru si budu budovat tam, fotbal už je jen zábava,“ svěřuje se Dalekorej, kterého dennodenní dojíždění z Čelákovic do Prahy pronásleduje stále.
| Dalekorej o Vlastimilu Petrželovi |
|
„Petržela byl pro mě trenérská ikona, měl jsem k němu velký respekt. Byl tvrdý, ale dokázal z nás mladých vyždímat maximum. Vzpomínám na něj v dobrém. Je upřímný, jakmile cítil, že na to někdo nemá, řekl mu to na rovinu a tím to skončilo. Říká se o něm, že je ras na předsezonní přípravu, já s ním ale absolvoval jen letní, a tam jsme měli hlavně balon, běhání tolik nebylo. Jednou mě postavil na střed zálohy s klukem, který byl stejně malý jako já, ale asi o dva roky starší. Petržela za mnou pak přišel a říkal mi, proč je ten kluk lepší než já, když jsme stejně vysocí.“ |
