V šedesáti si zahrál pardubický přebor, mohl dát i gól! | iSport.cz
Jan Podroužek
11. května 2012 • 11:52

V šedesáti si zahrál pardubický přebor, mohl dát i gól!

TOP VIDEA
RUDEJ FANDA: Co chápe Kotal a Jílek ne. Budějky nad námi? Dřív sci-fi
SESTŘIH: Neapol - Barcelona 1:1. Divoký závěr, Vidal po dvou slepených žlutých nedohrál
VŠECHNA VIDEA ZDE

Většina lidí v jeho věku už toužebně odpočítává dny do důchodu. To ale není ani zdaleka případ Štěpána Michaloviče, šedesátiletého veterána, který si k oslavě svých kulatin dopřál na svůj věk dost netradiční prezent. Střihnul si pětiminutovku v dresu svého Žamberku v  derby pardubického přeboru s Českou Třebovou a pomohl vyválčit výhru 3:1. Sám přitom mohl dát branku!



Šedesátka na krku, ale na Štěpánu Michalovičovi, narozeném 11. dubna 1952, byste to nepoznali. Tenhle vitální chlapík válel ještě ve svých padesáti letech nejnižší pardubickou třídu za Lelkovice, posledních pět let se pravidelně účastní Mistrovství ČR v seniorské atletice a navrch přidal 28. dubna i start v krajském přeboru! Svůj úplně poslední soutěžní.

„Bylo to moje přání k narozeninám, ale řekl jsem klukům, že tam vlezu jen za rozhodnutého stavu, což se podařilo,“ vypráví s nadšením Michalovič o svém příchodu na hřiště, kdy na ukazateli svítilo 3:0 pro domácí. Jenže i během tak krátkého pobytu na place mohl dát gól!

Spoluhráč mu od lajny poslal centr do vápna, Michalovič ho v náběhu trefil, ale vytáhl se hostující brankář. „Chytnul to fakt zázračně, ale nevadí mi to. Nemůžu mít přece všechno, hlavně bych se po zápase asi nedoplatil,“ culí se Michalovič.

Na trávníku se při derby postavil vedle hráčů, které od přípravky jako trenér vychovával. Byl u toho, když jako malí kluci přišli poprvé na hřiště. „Těšili se na to víc než já. Jeden se mě dokonce ptal, jestli nejsem nervózní. To jsem se musel smát. A těch pět minut, i když bych bez problémů zvládnul i víc, co jsem si v utkání odmakal, mi všichni vykali. Jsou na to prostě zvyklí,“ vypráví.

Sám považuje utkání za nádherné zpříjemnění narozeninových oslav. Přišlo 200 diváků, kteří skandovali a rozloučili se se svou legendou. „Je to na sto procent moje poslední mistrovské utkání, teď si budu chodit zahrát se žamberskýma klukama na trénink,“ usmívá se Michalovič, který se svou ženou spravuje i místní fotbalový areál. „Ale šéfová je manželka, já jí pomáhám.“

Štěpán Michalovič
Štěpán Michalovič

Fotbal hrál pravidelně do čtyřiceti let a dotáhl to nejvýš do krajského přeboru. Od žáčků v Damníkově, přes Ústí nad Orlicí, kde šel do učení, až do Žamberku. Tady pak deset let vedl mládež. „Jakmile jsem u aktivního fotbalu skončil, neskutečně mi ten sport chyběl. Tak jsem se vrhnul na seniorskou atletiku,“ vykládá Michalovič, jehož hlavní disciplínou už není běh s mičudou u nohy, ale hladká dvoustovka a čtvrtka.

Pět let po sobě se účastní národního mistrovství, vždycky se dostal na bednu. „Já jsem pořád v tréninku, zapřažený. Díky bohu, že mi drží zdraví, nic mě nebolí. Když vidím, jak mají ti mladí obvázaná kolena…,“ vydechne.

A teď ho potká atletický vrchol. V létě jede do Německa na mistrovství Evropy, kde bude reprezentovat v běhu na400 metrůa ve skoku do dálky. „Cíl je dostat se aspoň v jedné disciplíně do finále. Koukal jsem na tabulky soupeřů, a kdyby se mi na čtvrtce podařilo zaběhnout kolem osobního rekordu, finále by mi neuniklo,“ přemítá.

Tomuhle pánovi, který pracuje v chemickém průmyslu jako seřizovač, chybí dva roky do penze. Říká, že sport je jeho život, a že hlavně díky němu je tak v kondici. „Mám i neřesti, třeba se dost nervuju. To by manželka mohla vyprávět. Po cigaretě bych ale nesáhnul,“ uzavírá Michalovič.

 
Články odjinud


Články odjinud