To, co vytáhl Chrást na Holýšov, byl trumf jako zvon! Do konce zápasu plzeňského přeboru scházelo sedm minut, když na hřiště za stavu 3:3 vtrhnul jako uragán trenér Chrástu Robert Vágner. Pět, maximálně sedm vteřin, než přeběhnul od střídačky do vápna, mu stačilo, aby napasoval míč hlavou po rohovém kopu do brány. Takhle parádně rozhodnul bývalý útočník Slavie o vítězství. Chrást pak přidal ještě jednu trefu a radoval se z výsledku 5:3.
Na lavičce hostů už nebyl nikdo, kdo mohl střídat za zraněného hráče. Tak musel do dresu kouč Robert Vágner. A ukázal se parádně. Chrástu po pár vteřinách na hřišti vystřelil tři body a symbolicky tím oslavil svoje osmatřicáté narozeniny, které měl o den dřív.
„Jsem rád, že jsem klukům aspoň demonstrativně ukázal, jak se má správně nabíhat do vápna, což jim dělá celkem problém,“ usmívá se Vágner, který měl ale při svém gólu výhodu, že ho protihráči ani nestihli zaregistrovat. „Byli ze mě dost překvapení, jak jsem tam vletěl. Pak jsem vyskočil a najednou mě to trefilo do hlavy,“ vzpomíná.
Na jaře to není poprvé, kdy musel Vágner nazout kopačky a „helfnout“ týmu. Chrást totiž dusí největší marodka za posledních pět let. Ze šestnáctičlenného kádru vypadnul před začátkem jara trojlístek fotbalistů až do konce sezony, v posledních utkáních se k nim přidala dvojice, která bude Vágnerovi scházet minimálně tři týdny.
„Posledních šest neděl to pytlíkujeme a na závěry zápasů chodím i já, což mě vůbec netěší. Razím teorii, že když kluci chodí trénovat, tak ať si to taky odehrají. Já se jim do toho cpát nebudu,“ vysvětluje Vágner.
To ale není jediný důvod jeho nechuti k hraní. „Na podzim, kdy jsem v Chrástu působil ještě jako hráč, jsem chodil trénovat třikrát, čtyřikrát týdne s třetiligovým béčkem Viktorie Plzeň. Jenže pak mi v zimě nabídlo vedení Chrástu, abych koučoval a přestal jsem se udržovat. Ztloustnul jsem, už bych neuběhal devadesát minut,“ připouští.
„Stačila by půlhodina, abych měl jazyk na pupíku, a to nechci.“
Právě od Plzně, respektive od jejího trenéra Pavla Vrby, se Vágner učí. „Koukám hlavně na jejich zápasy. Chtěl bych jejich útočné pojetí v co nejlepším možném provedení dostat i do mých kluků,“ bere si inspiraci.
A funguje to, i když Chrást už je svými střeleckými manévry známý z předešlých sezon. Tým dal v tomto ročníku ve 25 utkáních 77 branek a nejčastěji pod nimi svítí autorské jméno dvacetiletého Lukáše Roubala, který se už trefil třicetkrát!
„Je to rozený střelec. Jsem jenom zvědavý, jestli by takový ranec gólů dal i v lize, kde já v jeho věku už působil. Ale jsem přesvědčený, že ne, i když má Lukáš lepší zakončení, než jsem míval já,“ naráží Vágner, jenž momentálně plní nechtěnou přechodnou funkci hrajícího trenéra, na svých 76 gólů v profesionální kariéře.
Tahle pozice se ale Vágnerovi protiví. Nechce ztratit rozhled, který má z lavičky, navíc ani nemá asistenta, který by mu pomáhal. Jenže v klubu ho pořád přemlouvají, ať ještě hraje, že bude týmu pořád velmi platný. Aby ne: na podzim se mu dařilo, celkem dal i posledním zásahem 12 gólů.
„Já už mám odkopáno. Stejně se ale bojím, že ještě budu muset do konce sezony na plac. Vždyť jsem důchodce, už tam nemám ani co dělat,“ děsí se.
