Moje tréninky jsou jedny z nejlepších v republice, říká kouč Svitav Pulpit

Mluví bez servítků, což mocné lidi v českém fotbale dráždí. Sám Martin Pulpit cítí, že je na mnohých místech „persona non grata“. Nikde dlouho nevydržel, po vyhazovu ze Žižkova chtěl s trenéřinou seknout. Pak ale znovu získal chuť do práce. V létě mu za podivných okolností krachlo angažmá v druholigovém Zlíně, a tak vzal zavděk nabídkou ze Svitav. A čeká na telefonu…

Věříte, že se vrátíte mezi trenérskou elitu?
„Musím čekat. Odkoučoval jsem téměř pět set soutěžních utkání. Který trenér v Česku to může říct? Mám z čeho čerpat. Hráči, kteří mi prošli pod rukama, řeknou, že lepší tréninky než za Pulpita nezažili. Provází mě nálepka, že jsem vulgární, zlý. To vůbec není pravda. Mnoha hráčům jsem pomohl i v osobním životě, zachránil jsem několik manželství. Jenže když budete pracovat v takových klubech jako já a řešit plno jiných věcí kolem, bude vás to zmáhat a někdy vybouchnete. Ale jak říkal Tomáš Pospíchal: ´Doufám, že se fotbalový bůh nade mnou slituje a tu šanci mi dá.´ Určitě jsem více hráčům pomohl, než uškodil. Za svou práci se nestydím. Jen mi není souzeno.“

Škodí vám image, kterou máte?
„Vím, kteří lidé ty nesmysly vypouští. Nemůžou přenést přes srdce, že jsem se vypracoval jako neligový hráč z nejnižších pater a už sedmnáct let se živím jako profesionální trenér. Jde mi o to, aby se mnou lidi hráli fér. Když mi bude vedení říkat pravdu, pomůžu mu. Jsem schopen tým namotivovat, i když neberou hráči výplaty. Dokážu udržet atmosféru.“

Narážíte především na působení na Žižkově, že?
„V jednu chvíli neměli hráči šest měsíců výplatu. Víte, co to je?! Ať si to jde někdo zkusit. Dotáhnul jsem Žižkov do ligy, ale vzalo mi to hodně sil. Hráčům a lidem v týmu se neříkala pravda, nechali mě v tom vymáchat. Vyžral jsem si to až do konce. Bylo mi třeba řečeno, že budou do týdne peníze – a nebyly. Já jsem ten, koho se hráči budou ptát jako prvního. Už mi říkali pohádkář. Šel jsem do šatny a slyšel z ní: ´Už jde Andersen, Božena Němcová…´ Hráčů mi bylo líto, půjčoval jsem jim ze svého. Kdo by to dneska udělal? Vždycky jsem vedení říkal: Dejte radši hráčům.“

Váš zápal tyhle nepříjemné okolnosti neovlivňovaly?
„Pořád jsem pracoval. Vím, že jsem nenáviděný i milovaný. Závidím trenérům, jako jsou Karel Brückner nebo František Cipro, kteří mají nadhled. Vědí, co je důležité, na co je třeba zapomenout. Ale myslím, že jsem své chování za ty roky změnil a ten nadhled získávám. Pořád ale budu od hráčů žádat sto procent. To je základ. Je rozdíl jít si zahrát a vyhrát.“

Vyčítáte si zpětně něco?
„Udělal jsem chybu, měl jsem odejít už po postupové sezoně. Jenže jsem uvěřil, že bude osa mužstva doplněna třemi čtyřmi hráči. Přislíbili mi Švejdíka, Koukala a další. Nepřišli. Příště už chci být jenom trenérem, a ne tím, kdo hráče přesvědčuje, ať si plní své profesionální povinnosti na sto procent, i když nemají půl roku výplatu. To stojí hrozně moc energie. Navíc došlo k tomu, co jsem avizoval a co nebyla chyba Martina Pulpita.“

Co myslíte?
„Kabina se rozdělila na hráče, co ligu vykopali, a na ty, co ji přišli do Viktorky hrát. Upozorňoval jsem na to a nebyl jsem vyslyšen. Mělo to samozřejmě vliv na atmosféru v týmu.“

Vy jste s klubem finančně vyrovnaný?
„Nejsem. Bude to řešit arbitráž. Hrozně mě to mrzí, ale jinou možnost nemám. Vyčerpal jsem všechny možnosti, jak ty vztahy napravit. Vyšel jsem Viktorce maximálně vstříc, podali jsme si s prezidentem klubu Vinšem ruku. Ale bohužel… Po tom angažmá jsem byl vyhořelý, vyždímal jsem se do mrtě. Kdybych týden nato vzal jiný klub, bylo by mi jedno, jestli vyhrajeme nebo prohrajeme. Zajímal jsem se jen o výsledky mých oblíbených klubů Bohemky a Interu Milán.“

Vybírají si vás kluby, které jsou v problémech. Jste muž na černou práci?
„Vážím si toho. Ukazuje se, že jsem skutečný trenér. Uznávám tři české kouče: Zdeňka Zemana, Tomáše Pospíchala a Evžena Hadamczika. Na toho se hodně zapomíná. Tihle tři mužstvo opravdu trénovali, nevykládali v televizi, jak se má fotbal dělat jako dneska někteří mí kolegové. Pro mě hrála nejkrásnější fotbal Bohemka v osmdesátých letech. Jo, jsem trenér na špinavou práci, ale uměl bych dělat i tu čistou. Jen potřebuju dostat šanci.“

Vy jste „Bohemák“ tělem i duší, že?
„Pomáhal jsem Bohemku dávat dohromady. Proto mě dost zklamalo, když mi nebožtík Lukáš Přibyl (bývalý šéf Bohemians 1905 – pozn. aut.) řekl, že nejsem vhodný trenér pro tento klub. Já, který by pro Bohemku položil život. (kroutí hlavou) Je to klub s tradicí, který si musíte zasloužit. Když vidím, jací lidé bez trenérské minulosti jej vedli, hodně mě to mrzí. Ale nikdy jsem proti Bohemce neřekl nic špatného, vždy pro mě bude „number one“. Troufám si říct, že kdybych tam přišel jako trenér, tak by v minulé sezoně nesestoupila. O tom jsem stoprocentně přesvědčený. Jako klokan jsem se narodil a jako klokan umřu. Na druhém místě mám Inter Milán.“

Jak se cítíte ve Svitavách?
„Vznikl tady moderní sportovní areál se zázemím, a to nejen pro fotbal. V budoucnu z něj budou Svitavy profitovat. Ale ta cesta nebude krátká a jednoduchá. Klub se potýká s obrovskými problémy v mládežnických kategoriích, zájem o fotbal není takový jako dřív. Je těžké vůbec týmy kvantitativně naplnit. V horizontu tří čtyř let by ale měla být pro Svitavy cílem třetí liga.“ Říkali mi pohádkář

Zatímco vy jste profesionální trenér, hráči trénují až po práci. Je pro vás obtížné zvykat si na to, že na ně nemůžete mít stejné nároky jako v první či ve druhé lize?
„Trénuje se od šesti večer, během sezony třikrát týdně. Fotbal je pro kluky jen finanční přilepšení. Myslím, že tréninky hráče baví a vidím ve hře kvalitativní posun. Někteří přitom mají náročné manuální zaměstnání. O to víc si cením, jak jsme zvládli pohár s prvoligovou Jihlavou. Myslím, že jsme ve druhé půli soupeře fyzicky předčili, Josl dokonce dostal nějaký záchvat z horka. Kluci z divize udělali zápas dramatický až do konce.“

Jak jste se do Svitav vůbec dostal?
„Oslovil mě kamarád Petr Urbánek, na podmínkách jsme se domluvili za deset vteřin. Řekl jsem si, proč sedět doma, když mě jeden nejmenovaný trenér připravil o angažmá ve Zlíně. Už jsem byl na cestě podepsat smlouvu, ale on mě u vedení pomluvil. Tak jsem šel do Svitav a nebyla vteřina, abych toho zalitoval. Nevím, jestli bude spolupráce trvat měsíc, rok nebo pět. Až přijde nabídka, která mě zaujme, třeba odejdu. Učím se italštinu a připravuju se na další angažmá. Telefon mám celou noc zapnutý… Myslím, že jsem dobrý trenér. Věřím, že se dostanu do lépe zajištěného klubu, než jsem doposud působil. Dá se říct, že jsem ve fotbale zatím vyžral víceméně jen to špatné. Kromě Olomouce a Mladé Boleslavi, kde to fungovalo.“

Kdo vás pomluvil ve Zlíně, který vám v létě nabídl angažmá?
„Nebudu ho jmenovat. Nevím, co přesně o mně řekl, ale asi to hrálo roli. Nejspíš má ve Zlíně velké slovo. Chtěli mi tam dát asistenta Kalivodu a ještě mi řekli:,Kdyby vám to nešlo, on je připravený.‘ (úsměv) Čekal jsem, že mi ho aspoň představí, já jsem se s ním osobně vůbec neznal. Doprovázela ho nějaká pověst, chtěl jsem s ním mluvit. Byl jsem na cestě do Zlína a volali mi z klubu, ať už nejezdím. Když teď vidím jeho výsledky… Pod trenérem Pulpitem by byl dnes na postupovém místě. Sestava by vypadala jinak. Nezlobte se na mě, ale tam fotbal neumějí dělat. Nepostoupit s tím zázemím několik let z druhé ligy, to je umění.“

Říkal jste, že se učíte italsky, máte blízko k trenérovi Zdeňku Zemanovi. Co pro vás znamená Itálie?
„Italský fotbal mě hodně naučil, skrývá v sobě veškeré systémy a rozestavení. Bývá odsuzovaný, ale musíte se na něj naučit dívat. Každý tamní kouč využívá jiné taktické rozestavení. Itálie už není z ekonomických důvodů top jako v osmdesátých letech, ale pro mě její fotbal moc znamená.“

A Zdeněk Zeman?
„Vnímám jako jeho velkou satisfakci, že dostal angažmá v AS Roma. Letos má pod jeho vedením šanci Serii A vyhrát. Moc bych mu to přál. V zimě bych za ním chtěl jet. On ví moc dobře, že jsem se k němu hlásil i v době, kdy se k němu v Česku všichni obrátili zády. Když s Avellinem sestoupil z druhé ligy, a pak byl s Foggií ve třetí. Jsem rád, že je zpátky, je můj učitel. Musím ale přiznat, že jsem čekal, že on bude ten, kdo mě přivede do calcia. Ta pomoc bohužel nepřišla, ale není důvod na něj zanevřít. Moc pro mě udělal.“

Myslíte, že by se hodil k českému národnímu týmu?
„Podle mě se Zeman měl stát trenérem reprezentace. Míšu Bílka mám rád, ale ještě nic neodtrénoval. Měl tam být Zeman. Vím, že o to místo měl obrovský zájem, bral by to jako čest. Jeho jméno by bylo i lákadlo pro sponzory, diváky. Jestli Bílek skončí, stoprocentně by ho měli oslovit. Je klidný, může trénovat do osmdesáti. Je otázka, jestli by,poslouchal.‘

A poslouchal?
„Zeman by,neposlouchal‘, tak jako,neposlouchá‘ Pulpit.“