Už zase chodím, nelitujte mě, říká syn bývalého šéfa českého fotbalu Hašek
Měl před sebou slibnou fotbalovou kariéru, ale místo toho teď Ivan Hašek mladší kope jen pražskou I. B třídu za Lipence: lékaři u něj zjistili roztroušenou sklerózu. S vrcholovým fotbalem musel okamžitě skončit.
„Ptal jsem se, jestli není nějaká šance pokračovat, ale paní doktorka byla poměrně striktní,“ vrací se o 14 měsíců zpět syn známého trenéra a bývalého šéfa českého fotbalu.
Myslel si, že má zablokovaný krk a dá si na chvíli pauzu od fotbalu. Jenže časem mu začalo brnět v prstech. Vyšetření na magnetické rezonanci odhalilo krutou diagnózu. Jen den předtím, než měl Ivan Hašek mladší odcestovat na soustředění s bohatým německým klubem RB Lipsko, který se chce během pěti let prodrat ze čtvrté nejvyšší soutěže do bundesligy.
„Mohla to být velká šance, ale nedá se nic dělat. Nehroutil jsem se z toho, život jde dál,“ říká Hašek, který nasbíral v Bohemians 1905 23 ligových startů.
Místo zajímavého angažmá přišly velké zdravotní trable, kdy Hašek nemohl ani chodit. „Měl jsem nonstop brnění v celém těle, odešla mi pravá noha, na kterou nešlo došlápnout. Přestal jsem mít kontrolu nad svým tělem,“ vypráví 25letý Hašek.
| Co je roztroušená skleróza? |
- neurologické onemocnění, které postihuje centrální nervový systém |
„Doma se o mě museli starat, na psychiku to bylo docela těžké. Nevěděl jsem, jak se bude nemoc vyvíjet dál. Naštěstí jsem dostal prášky a postupně začalo brnění odcházet. Trvalo dva měsíce.“
V té době se o něj hodně staral jeho starší bratr Pavel, obránce Dukly. „Táta zrovna odjel na angažmá do Emirátů, ale volali jsme si každý den. Byl pozitivní, nikdo se z toho doma nesložil,“ popisuje Hašek.
„Nechtěl jsem, aby mě někdo litoval, chtěl jsem normálně žít a bavit se. Proto jsme se bráchou dost hecovali, máme oba rádi černý humor, takže teď měl náboje. Jen mi chyběl pohyb, jsme hodně sportovní rodina.“ O roztroušené skleróze už Hašek něco věděl dřív, protože nemoc postihla i jeho sestřenici.
„U každého je průběh jiný, někdo nemůže dělat vůbec nic, další žije úplně normálně. Nikdy nevíte, kdy se může nemoc zase rozjet. Nevíte, co bude druhý den, to je nepříjemné,“ vypráví Hašek.
Po dvou měsících se jeho zdravotní stav začal výrazně zlepšovat. „Od té doby se cítím dobře,“ říká. Vrátil se ke sportu, od zimy hraje I. B třídu za Lipence, kde bydlí. „Chodím na tréninky, běhám, hraju Hanspaulskou ligu. V tréninku se dokážu dostat do fyzického maxima a všechno je v pořádku,“ ujišťuje Hašek. „Myslím, že bych teoreticky návrat do ligy zvládnul. Jenže velký fotbal je hodně o psychice, to může ublížit víc než fyzická námaha.“
Pro vysvětlenou: pacienti s roztroušenou sklerózou by se podle obecného doporučení neměli přemáhat fyzicky ani psychicky. Jinak je riziko, že se zdravotní stav zhorší a může dospět až do invalidity.
| OČIMA BRATRA Pavel Hašek,obránce Dukly |
| „Brácha byl strašně silnej, začátky byly hodně těžké, všichni jsme to doma obrečeli, ale on to bral dobře. Od první chvíle jsem k němu přistupoval, jakoby se nic nedělo, nechtěl jsem mu to ztěžovat. Byl jsem z toho sám píchlej, ale oba máme rádi černý humor, tak jsem do něj občas šťouchnul. Je to brácha a zároveň nejlepší kamarád, trávíme spolu spoustu času, teď to bylo samozřejmé. Myslím, že to tak bylo lehčí pro oba. Teď kvůli němu hodně sleduju Lipence, jezdím i na zápasy venku. Velký fotbal hrát nemůže, ale nemám o něj strach, je to inteligentní kluk, v životě se neztratí. V budoucnu spolu vytvoříme trenérské duo. Zatím se hecujeme, ale není to nemožné.“ |
„Velká zátěž může nemoc kdykoliv spustit. Nechci riskovat, abych pak kvůli tomu nemohl nic dělat. Malá naděje na návrat tam je, ale není to můj hlavní cíl. Chci hlavně žít normální život,“ přeje si Hašek, který je povahou velký kliďas a introvert. „I proto mě překvapilo, že jsem dostal tuhle nemoc. Jen tak něco mě nerozhodí.“
Stejná věta platí i v I. B třídě, kterou Lipence s Haškem uprostřed zálohy vedou. Když bylo potřeba, šel pomoct ještě o patro níž béčku. „Nerozčiluju se, jinak by to se mnou nedopadlo dobře. Rozhodčí mě spíš dokážou některými výroky pořádně rozesmát. Naštvu se jen sám na sebe, když něco zbytečně zkazím,“ přiznává Hašek.
Po konci v profesionálním fotbale měl hodně nabídek z divizí, ale Lipence byly jasnou volbou. Bydlí pár metrů od hřiště, trénoval tady i dobách, kdy si jako ligový hráč přidával. „Chci hrát buď ligu, nebo jen takhle pro radost. Máme v týmu dost šikovných fotbalistů, takže mě to baví. Snažím se hrát na sto procent, jsou zápasy, kdy se musím docela vydat, ale podvědomě se šetřím, abych to nepřehnal a něco se nepokazilo,“ říká.
Nemoc ho extra nelimituje. Měl by jen dodržovat lehčí dietu – omezit tuky, mléčné výrobky a alkohol. „Dávám si pozor. Alkohol jsem nikdy moc nepil, ale pivo si dát můžu,“ prozrazuje. Navíc si třikrát týdně musí píchnout injekci.
„Mám nějaký stroj, přiložím ho k tělu a zmáčknu. Vystřelí jehla, štípne to, celé to trvá asi deset vteřin,“ popisuje Hašek, který nemá žádné záchvaty, což se někdy u této nemoci stává. „Občas mi zabrní konečky prstů, ale rychle to odezní. Na začátku jsem se vyděsil, teď už je to dobré.“
Místo fotbalu chvíli zkoušel golf, ale hlavně se vrhnul na studium: tři měsíce se učil angličtinu v New Yorku, brzy by měl získat titul bakaláře, studuje obor bankovní management.
Škole se chci věnovat a pokračovat dál, i když mi ani tohle doktorka moc nedoporučuje. Zkoušky jsou totiž stresové a náročné, musím si dávat pozor. Když se chce člověk něčemu věnovat naplno, vždycky mu to něco vezme po fyzické nebo psychické stránce,“ vypráví.
„Teď s rodinou sháníme nějaké místo v Praze, chceme začít podnikat. Asi by to byla restaurace zaměřená na japonskou kuchyni. Z dob, kdy táta v Japonsku hrál, máme dost známých. Já bych to měl manažersky řídit, to by mě bavilo,“ plánuje Hašek.
Zatím je doma, věnuje se škole, pomáhá na zahradě, uklízí dřevo na zimu a funguje i jako „instalatér“, když je nějaký problém. „Dá se říct, že jsem docela zručný,“ usmívá se Hašek.
Objevil u sebe i trenérské vlohy. „Přemýšleli jsme s bráchou, že bychom byli dobrá trenérská dvojice. V tátovi bychom měli perfektního učitele, ale zatím to odkládám. Psychicky to není úplně jednoduchá práce, což mi táta potvrdil.“
