Kanonýr Sportu Štoček: Střílím hodně gólů a platím si maséra

Prozraďte, co má útočník dělat, aby byl tak gólový jako vy?
„Dělám hodně, abych byl ve fotbale úspěšný. Platím si fyzioterapeauta, maséra, chodím na stabilizační cvičení, abych nebyl zraněný. To jsou všechno věci navíc, které se mi teď vrací. Neměl jsem zásadní výkyvy ve formě, nebyl jsem zraněný.“

Dostanete pět párů kopaček, využijete je?
„Bez problémů. I teď mám kopačky rozdělené na zápasové a tréninkové. Je skvělé, že nebudu měnit značku. A taky ušetřím pár tisíc za nákup nových, takže se bude mít rodina líp. Jen doufám, že budou stejně gólové jako ty staré.“ (usmívá se)

Přitom jste prý ještě v březnu nevěděl, že vůbec máte šanci něco vyhrát.
„Víc jsem to začal řešit, co jsem dal pět gólů proti Královu Dvoru a dostal se nahoru. Začal jsem se o soutěž víc zajímat a zjistil jsem, že vítěz bere dva lístky na Chelsea. Vezmu tátu a vyrazíme. Táto, jedeme na fotbal!“

Zmínil jste pět gólů Královu Dvoru. Je pravda, že vám tleskala celá kolínská kabina?
„Tleskat začal trenér, kluci se přidali, to bylo hezké. Když skončili, já zatleskal jim. Jsem vidět, ale fotbal se hraje v jedenácti. Jsem při zemi, nahoru se člověk dostává těžko, padá pak rychle. Když se mi něco podaří, snažím se ještě víc makat. Kdybych něco odfláknul, dostal bych rychle facku. Dřív jsem byl náladový, ale nějak se to zlomilo. Jsem spíš optimista, na hřišti i flegmatik, což je pro střelce výhoda. Nedávno mě ale trochu rozhodil brankář z Horních Měcholup.“

Povídejte.
„Známe se ze Žižkova a před penaltou za mnou přišel, že ví, kam penalty kopu. Ptal jsem se ho, co mám teď dělat? Usmál se, že je to na mně. Trochu jsem přemýšlel, ale nakonec jsem to dal tam, kam kopu vždycky, on skočil na druhou stranu. Dopadl a smál se, že jsem blázen.“

Takže při penaltách a v šancích moc velké nervy nemáte?
„Spíš takové napětí, bez toho by to nešlo. Kluci mi nadávají, že mám ve vápně na očích klapky a nenahrávám. Já je ale fakt nevidím. Šance řeším hodně individuálně, že bych někomu přihrával před prázdnou bránu? To asi ne. (směje se) Jsem klasický hroťák, centr ze strany, hlava, předskočit obránce, najít si míč, to mě baví. Líbí se mi třeba herní styl Drogby.“

Měl jste výbornou sezonu. Čekáte nějaké nabídky z vyšších soutěží?
„Od mládí mám sen, že si jednou chci zahrát ligu. Nemám manažera, který by mě někam tlačil, je sice hezké, že jsem za tři roky dal kolem osmdesáti gólů, ale asi jsem pro ligové týmy starý. Zkusil jsem si druhou ligu, na tu bych, myslím, měl.“

Na Žižkově jste v sezoně 2010/11 naskočil do sedmi zápasů a dal čtyři góly. To je slušná bilance.
„Na Žižkov jsem šel do nejistoty z Kolína, kde mi nic nechybělo a byl jsem kapitán. Po všech stránkách to byla dobrá zkušenost. Akorát jsem půl roku nedostával peníze, chtěl jsem aspoň cesťák, protože jsem dojížděl z Hradce. Tenkrát mi dával na benzin trenér Pulpit. Možná jsem tam měl vydržet delší dobu a třeba by se mi to vrátilo, ale já byl po tom půl roce hrozně unavený.“

Jaká byla s Pulpitem spolupráce?
„Pro mě je to dobrý trenér, dal mi šanci. V klubech, kde jsou finanční problémy, to umí strhnout a stmelit, že člověk nekouká na peníze, ale nejde to takhle pořád. Tréninky má výborné, vzpomínám, jak na mě občas řval: ´Tys byl zase prodávat hřebíky, viď? Kdyby ses na to vykašlal a radši se naplno věnoval fotbalu.´ Prodávám spojovací materiál, nástroje, chemické prostředky, pracoval jsem i při angažmá na Žižkově.“

Jak jste to skloubil s dvoufázovými tréninky?
„Kluci mezi nimi chodili na kafe, já začal obvolávat zákazníky, sepisoval jsem objednávky, po cestě domů jsem je rozvezl, nebo jsem si přivstal a objížděl jsem firmy před tréninkem. Udělal jsem dobře, že jsem si práci podržel. Hodně mi v té době pomohl brácha s přítelkyní. Bylo to náročné.“

Máte odběratele i v kabině?
„To ne, třeba u nás moc kutilů nemáme, spíš samý chytrý. (směje se) Je tam hodně pojišťováků, každý z nás má už pět pojistek a pořád nám cpou další.“

Po Žižkově vás chtěla polská Gliwice. Proč to nevyšlo?
„Byla tam pro mě připravená smlouva, už jsem seděl v autě, ale něco se ve mně zlomilo a zavolal tam, že nepřijedu. Bylo to narychlo, měl jsem málo informací. Klub pak v té sezoně postoupil do ligy. Tohle si vyčítám, stejně jako to, že jsem to na Žižkově neskousnul delší dobu. Ještě jsem byl na zkoušce ve druhé rakouské lize, ale ten klub nabízel málo, pak stejně zkrachoval.“

Z české ligy žádná nabídka nepřišla?
„Z ligy nikdy nikdo nevolal. Jsem odchovanec Hradce, všichni se mě ptají, proč tam nejdu, ale za deset let, co jsem v Hradci skončil, mě nikdo nekontaktoval. Já se nikam cpát nebudu. Když je hráč dobrý a dává góly, někdo si ho všimne. Budu se snažit a doufat. Už jsem vyhrál střelce v přeboru, divizi i třetí lize. Asi budu muset s Kolínem postoupit do druhé ligy a být nejlepší i tam, abych konečně dostal nějakou zajímavou nabídku.“ (usmívá se)

POŘADÍ STŘELCŮ SPORTU
1. Jan Štoček Kolín (ČFL) 25
2. Tomáš Gavlák Třinec (MSFL) 21
3. Radim Holub Chrudim (ČFL) 21