Do Slavie bych nikdy nešel, tvrdí bývalá hvězda Sparty Frýdek
Neodmyslitelně patřil k sestavě Sparty, řadil se mezi největší ligové hvězdy. Teď má problémy s kyčlemi, kvůli nimž nemůže kopnout do míče, a trénuje „jen“ divizní Motorlet, farmu Letenských. Svou roli si užívá. „Nebyl jsem nikdy rozmazlený, že bych musel mít kolem sebe nóbl kabiny,“ rozhlíží se s úsměvem po hřišti v pražských Jinonicích.
Ty dva si všichni pamatují. Malý, ale nepolapitelný záložník Martin Frýdek si ve Spartě náramně rozuměl s kanonýrem Horstem Sieglem. Není divu, že ten první lákal v žertu, aby to spolu zkusili i coby trenéři v Motorletu.
„Říkal jsem mu, jestli by mi nechtěl dělat asistenta, když nemá co dělat,“ culí se Frýdek. Zatímco jeho někdejší parťák už si to v téhle roli vyzkoušel v nejvyšší soutěži, on na podobnou šanci stále čeká. „Třeba postoupím výš právě s Motorletem,“ zůstává v klidu.
Vypadáte nadšeně, přitom jste před lety prohlašoval, že trénovat nebudete, nebo leda žáčky. Co vás vedlo ke změně názoru?
„Když jsem hrával, fakt jsem nikdy nemyslel, že bych trénoval. Zlomil mě až Honza Suchopárek, když jsme za EURO 1996 dostali od pana Chvalovského (bývalý předseda ČMFS – pozn. red.) licenci A. Honza jednou zavolal, že za měsíc jsou přijímačky a ať pošlu přihlášku. Přemluvil mě, přijímačky jsme udělali a jeli na dva roky studovat do Olomouce. Takže za to, že trénuju, může nejvíc Honza Suchopárek.“
Někteří hráči si během kariéry občas zaznamenávají zajímavé tréninky. Co vy?
„Trochu jsem v tomhle směru připravený byl. V Německu jsem byl v prvních měsících sám, tak jsem si za trenéra Dauma všechny tréninky psal. Bohužel jsem to neprozíravě jednou vzal na tu profilicenci a už je nemám. Třeba si ten rozhovor někdo přečte a vrátí mi to. Daum měl zajímavé, pestré tréninky. Když to zmizelo, docela mě to mrzelo.“
Christoph Daum vás trenérsky ovlivnil nejvíc?
„Člověku se vybaví od každého něco. Daum ale není základ. Nejvíc mi dal pan Uhrin a na začátku krátce pan Ježek. Ten pak ale bohužel odešel do Slavie.“
A co třeba současný kouč Sparty Lavička? S tím jste se na hřišti také potkal…
„Je to strašně hodnej, perfektní vychovanej kluk. Jak se říká, že trenér musí být trochu ras, tak to on není. Asi umí zvednout hlas, zakřičet. Ale spíš komunikuje s hráči. Já taky umím zakřičet a seřvat je, taky se to ale snažím řešit s rozumem.“
V Motorletu musíte mít na hráče jiné nároky, než měli trenéři v první lize na vás. Vnímáte to?
„Tréninky dělám s tím, že kluci jsou od rána do večera v práci. Nechci na ně řvát. Dostanou makačku, ale chci, aby je to bavilo, aby si neřekli: Mám tohle zapotřebí? V práci na mě řvou a teď ještě tady... Beru to podle sebe, měl jsem radši herní tréninky s balonem.“
Jak vás omezují špatné kyčle?
„Limitují mě. Když jsem byl ještě ve Spartě, tak jsem klukům mohl ledacos ukázat. Teď nekopnu do balonu. Na lavičce mi při tréninku i zápase cukají nohy. Hlava, myšlení, to tam je, ale tělo odmítá. Věřím, že až příští rok dostanu nové klouby, tak si s klukama za starou gardu ještě zahraju.“
Jako hráč jste byl zvyklý na prvoligový luxus, co říkáte na podmínky v divizi?
„Na tohle jsem nikdy nehleděl, fotbal je přece všude stejný. Nebyl jsem nikdy rozmazlený, že bych musel mít kolem sebe nóbl kabiny. A vstávání na zápasy v 10:15? Já jsem vzhůru před šestou ráno. Jinak vnímám, když lidi řvou. Když mi někdo nadává sprostě, tak se ozvu, ale myslím, že jako trenér jsem klidnější proti době, kdy jsem hrál. To se zeptejte i rozhodčích. Na hřišti jsem byl větší nervák. Tady to beru s nadhledem.“
O sudích a jejich výkonech ve třetí lize a divizi se toho přitom hodně povídá…
„Při mém prvním trenérském angažmá v Kolíně jsme potřebovali v posledním kole porazit juniorku Slavie, remizovali jsme 2:2. Béčko Budějovic pak někde zázračně vyhrálo a já v Kolíně skončil. Když to vezmu podle současnosti, není to tak zlé. Nějaké divné rozhodnutí vidíte, když to řeknu mírně. Beru to, jak to je.“
Přilákal vás do Motorletu i fakt, že je klub z Jinonic farmou Sparty?
„Mám tu pár hráčů. Útočník Nádeníček dal deset gólů a je naším nejlepším střelcem. Hraje tu i Jakub Dobiaš, vnuk Karola Dobiaše. Fotbalista je dobrý, ale v tréninku do toho nedává všechno. Byl by nejradši, kdyby se to hrálo jako hokej. Při útočení by byl na place a odbránit by to mohl někdo jiný. Pak by zase do útoku naskočil.“
Sparta je klubem vašeho srdce. Vedl jste v ní žáky, ale troufl byste si na první tým?
„Do budoucna bych samozřejmě na Letnou chtěl. Sparta je nejvíc, chci se tam jednou vrátit.“
Co kdyby se jednou ozvala Slavia?
„Myslím, že by ta nabídka nepřišla. A kdyby ano, tak bych stoprocentně nešel.“
A pokud by zavolal Horst Siegl, vaše fotbalové dvojče, a nabídl vám práci v Blšanech?
„Nevím, teď jsem v Motorletu. Horst je kamarád s panem Chvalovským, chtějí to tam dát dohromady. Sledujeme se navzájem. Zrovna teď nedávno jsem Sigimu říkal, ať mi jde dělat asistenta, když nemá co na práci. Bylo dopoledne a on šel hrát hokej. Brali jsme to jako legraci. Já dobrého asistenta mám.“
Siegl se vydal jinou trenérskou cestou než vy. Byl asistentem ve Spartě a má za sebou i štaci v Dubaji.
„To je fotbalový život. Horst do toho vletěl jako asistent. Dostal šanci ve Spartě. Když se daří, tak člověk vydrží, a když to nejde, první jdou trenéři. Teď čeká na další šanci. Když máte kliku, tak vás vezme výš kamarád. Je to i o takových věcech. Mě taky liga láká. Ale teď jsem v Motorletu a třeba postoupím výš právě s ním.“
V první lize se v dresu Liberce daří vašemu synovi. Byl se na vás podívat na Motorletu?
„Jsem rád, že pravidelně hraje a daří se mu. Ale mrknout se tu nebyl. Tahle generace je jiná, ani se nejdou podívat na jiného soupeře v lize, natož aby chodil někam na tátu. To my jsme hráli v sobotu a hned v neděli dopoledne jsme byli na Žižkově.“
Martin Frýdek
Narozen: 9. března 1969 v Hradci Králové
Pozice: záložník
Hráčská kariéra: Hradec Králové, Sparta, Teplice, Xaverov, Leverkusen, Duisburg
Největší úspěchy: vicemistr Evropy 1996, mistr ligy se Spartou 5x (1991, 93, 94, 95, 97)
Trenérská kariéra: Kolín, Sparta (mládežnické týmy), Vlašim, Motorlet.
