Sedm hodin ráno. To každý fotbalista ještě spí, řeknete si. Jenže když útočníkovi Petru Švancarovi zazvoní telefon, ozve se svěží hlas. Už dávno v autě ukrajuje kilometry z Brna směr Králův Dvůr, kde je na hostování z Příbrami. Dres Cábelíků z ČFL bude oblékat minimálně do zimy.
Někdejší ligový mercedes má až do léta smlouvu v Příbrami, ale tam s ním kouč nepočítá, a tak zůstane do konce podzimu mezi Cábelíky. Tak se středočeskému klubu z ČFL a farmě Příbrami přezdívá. „Určitě to neberu jako trest. Je to fér řešení, trenér Tobiáš mi na rovinu řekl, že se mnou nepočítá. Je lepší, abych hrál, pomohl Královu Dvoru i sobě. Ale myšlenky na vyšší soutěže jsem se nevzdal,“ prozrazuje Petr Švancara.
Myslel jsem si, že v sedm hodin ráno známí útočníci ještě spí. Takže je to jinak?
„Tohle zná každý tatínek, který má děti. Já za nimi do Brna jezdím, jak jen to je možné, a je to vykoupené tím cestováním. Jsem možné jeden z největších odborníků na dálnici D1, tedy kromě těch šesti lidí, co ji opravují. Dávám to většinou třikrát v týdnu, minimálně dvakrát. Hodně pendluju. Ale děti za to stojí, je to moje nabíječka do další práce.“
Řidiči při cestě na D1 často šílí. Vy jste ale podle hlasu v pohodě…
„Jezdím stotřicítkou, dám tempomat a mockrát se mi stalo, že na mě bliká auto, které jede rychleji, řidič nadává. Pak se třeba potkáme u pumpy a já mu říkám, o co jde, že chce být někde o sedm minut dřív? Já jsem klidný řidič, na nikoho netroubím. Při cestování mám hodně času přemýšlet. Fotbalově jsem si to samozřejmě představoval jinak, ale jsou věci, které do zimy nezměním. Tak se snažím makat za Králův Dvůr, pomoci mu a zároveň se ukázat, aby v zimě třeba přišla nabídka z vyšší soutěže.“
Jak těžké bylo smířit se s tím, že nebudete v první lize?
„Trenér Tobiáš řekl, že chce pracovat s užším kádrem, že mě využívat nebude, a já to beru. Dostal jsem nabídku trénovat dorost, ale jsem pořád zapálený do fotbalu jako hráč. Mívám tu s dorostenci každou středu individuální střelecký trénink, k tomu trénuji s juniorkou, kterou vede Marcel Mácha, příbramská legenda. K tomu předzápasové tréninky v Králově Dvoře. Jsem rád, že jsem z toho nevypadl. Chci se udržet v profirytmu a myslím, že v zimě se toho hodně změní.“
Takže přijde přestup?
„Smlouvu mám v Příbrami do léta, ale když cítím, že někde nejsem platný, tak se to musí řešit. Tady jsem zjistil, že na mě trenér nemá chuť, a je fér, že mi to řekl a já neseděl do zimy a nic si nehledal. Mám s vedením klubu dobrý vztah, sedneme si a všechno se vyřeší. Přijde čas posunout se jinam. Pro Příbram není téma Švancara, ale záchrana, to je jasné. Dál jim držím palce a jsem rád, že se jim daří. Ale teď chci odmakat zbývající kola za Králův Dvůr. Chci pracovat a podle toho mě lidé budou hodnotit. Snad si těmi výkony o nějaké angažmá řeknu.“
A co když nabídka nepřijde?
„Uvidíme, může se to stát. Třeba mi nabídne nějaký klub práci na jiné pozici, než je hráčská. Bylo by mi to líto, ale jsem pozitivní člověk. Nebudu brečet, bral bych to tak, že něco skončilo a něco dalšího začíná. Hraní mi bude chybět, já si ale myslím, že z fotbalu nevypadnu. Navíc je přede mnou celá řada výzev.“
Jaké třeba?
„Například připravujeme knížku s Monikou Čuhelovou. Hodně jsem tam bilancoval, Monča mě zná hodně dlouho, navíc jsme spolu dva roky chodili. Čtenář si tam přijde na své.“
A další aktivity?
„V létě chystáme benefici s Luďkem Zelenkou v Brně, mám nabídku reprezentovat v malé kopané a taky je tu moderování v televizi. To si užívám. Snažím se tam dostat to, jak všechno vidí člověk z kabiny, přidat odlehčenost a samozřejmě nějakou odbornost. Jsem takový odlehčený odborník. Neberu to jako práci, ale jako příjemnou věc. Lidi snad nenadávají a já jsem rád, když mě zvou.“
Pořád jste ale hlavně fotbalista. Momentálně Králova Dvora, takže jste Cábelík. Víte, co to slovo znamená?
„Už jsem to lehce zjišťoval, je to něco jako házející. Takže Cábelíci si snad něco házeli. Omlouvám se, už jsem to asi zapomněl. Pro mě je hlavní, že umějí hrát fotbal. Mám výborné spoluhráče, hodně jich je z Příbrami. Daří se mi hodně díky nim, znají mě, vědí, jaký potřebuji míč. Nešel jsem mezi úplně cizí tým. Hlavní je, že se nám daří a dělají se body.“
V klubu je také Jiří Sabou, s nímž jste válel před lety na Žižkově. Už jste si stihli popovídat?
„To je pravda, on je klubová legenda. Je pořád stejnej jako ve Viktorce. On to odmaká, soupeři to s ním pořád nemají jednoduché, často jim přidá něco od cesty. (usměje se). Smekám před ním, že ještě válčí v těch letech. Je to místní patriot. Taky jsem mu říkal, že se divím, proč nekandidoval ve volbách. On tomuhle regionu ohledně sportu určitě má co říct.“
Zavzpomínali jste na dobu ve Viktorce?
„Určitě, byla to svým způsobem krásná zkušenost, i když tam bylo ohromné zklamání z toho, že jsme spadli. Ale aspoň jsme si v praxi ověřili, že to všechno nestojí na jménech, ale že platí ukázaná. Přesně to teď vidím i ve třetí lize. Tady mi jméno nepomůže. Obránce má jasnou strategii přitvrdit, několikrát se mi stalo, že povídá: ‚Co sem lezeš’. Ale pro mě je to nová motivace, výzva, pouštím se do soubojů a chci se prosadit.“
A docela se vám to daří. Už máte na kontě pět gólů…
„Ještě mám čtyři asistence… Ale důležité je, aby se vyhrávalo. Nechci to nějak shazovat, ale bylo by špatný, kdyby to tak nebylo a já se neprosadil. To by byl důvod k zamyšlení, kdybych nedával góly, nebo je nepřipravoval. Já se na zápasy chystám, jako by to bylo v lize.“
Taky si užíváte gólové oslavy. Prý jste v Králově Dvoře vyběhl za fanoušky na tribunu…
„Fanoušci mě mají za šoumena, mám tuhle nálepku, tak si mysleli, že jim po gólu něco předvedu. O tom by to mělo být. Lidi fandí a my jsme herci. To platí v lize i v divizi. Chci, ať se lidi baví a přijdou příště. Černoši to mají tak, že po gólu tancujou. Oni chodí do tanečních snad od tří let. A já jsem za stavu 2:2 dal penaltu a vběhnul radostí mezi ty pány v letech na naší hlavní tribuně. Tleskali, byli nadšení a příště jich přišlo víc. Bylo to pro ně něco, co nevídali. To si nehřeju nějakou svoji polívku, ale chci lidi bavit a doufám, že to tak bude i dál. Klub je přece jejich a já jsem tam jen půjčenej. To je stejné, jako když přijdu na Zbrojovku, kterou mám rád, nebo na hokejovou Kometu. Mně je jedno, jestli tam hraje albín, černoch nebo zrzavej hráč, chci se bavit.“
A co tedy na třetí ligu říkáte?
„Já ji hrál před nějakými šesti, sedmi lety ještě za Žižkov. Dojem je takový, že je to extrémně vyrovnaná soutěž. Je hodně těžká.“
Každopádně v ní ale nechcete na jaře zůstat. Už se rýsuje nějaká nabídka?
„Zájem má Tatran Bohunice, a to už několik let, což je v Brně. Hrají nižší soutěž a pravděpodobně tam jednou skončím, ale ještě se tomu bráním. Ale fandím jim. Teď čekám, že přijde nabídka z vyšší soutěže. Nebo budu pracovat pro nějaký klub v oblasti marketingu nebo třeba jako tiskový mluvčí. Je jasné, že Real Madrid mým dalším působištěm nebude.“
Asi by se vám líbilo, kdyby měla zájem Zbrojovka Brno. Klub vašeho srdce…
„No to ano. Ale určitě to není tak, že bych tam teď zaklepal a řekl jim: ‚Zdarec, jsem tady a mám zájem o tuhle a tuhle práci.’ Nabídka z Brna by byla super, znám prostředí, mám kontakty. Byla v tom i nějaká politika.“
To by vás bavilo, být politikem?
„K fotbalu to taky patří. Spolupráce města s fotbalem tady prostě byla a bude. A je dobré ukázat, že lidé v politice nemusejí nutně krást. Je důležité sehnat pro sport peníze, těch je v něm čím dál míň.“
Pojďme ještě k těm vztahům s fanoušky a zejména fanynkami. Na Žižkově jste se jedné podepsal a ona nechtěla podpis umýt, její partner pak doma říkal, že spí vlastně ve třech. Už přišla nějaká podobná sázka či nabídka z Králova Dvora?
„Je známé, že jsem se z časových důvodů rozešel s Mončou Čuhelovou, dva roky jsme spolu chodili a dál s ní mám nadstandardní vztah, denně si voláme. Dá se říct, že teď hledám angažmá a taky ženskou. Je to takový inzerát. (směje se). Pro mě je hlavní věc, aby měla ráda moje děti. Ty jsou u mě na prvním místě. Pak by mohla umět trochu vařit, ale nemusí zase tak moc, protože pak je to na nás fotbalistech hned vidět. A co se týče fanynek. Já jsem za život podepsal asi dva a půl milionu kartiček. Tak doufám, že v nějaké koupelně nebo ložnici pořád ještě jsem."
PETR ŠVANCARA
Narozen: 15. 11. 1977 (36 let)
Pozice: útočník
Hráčská kariéra: FC Synot (1997/98), StavoArtikel Brno (1998–00), Slavia Praha (2000– 02), SFC Opava (2002/03), FC Brno (2003–06), Inter Bratislava (2006), Viktoria Žižkov (2007–09), FC Slovácko (2009–11), Zbrojovka Brno (2011–13), FK Příbram (2013/14), Králův Dvůr (2014).
Ligová bilance: 308 zápasů/ 59 gólů
