Na život a na smrt. Nový přestupní řád, který od léta funguje v českém fotbale, budí emoce. Malé kluby křičí, že v nových podmínkách nepřežijí. „Myšlenka byla zřejmě dobrá, ale takhle nastavené je to pro nás smrtící,“ tvrdí Robert Hlavica, trenér a jeden z šéfů Uhelných skladů z pražského přeboru. Ředitel Legislativně právního oddělení FAČR Jan Pauly je přesvědčen o opaku. „Slyšeli jsme od menších klubů, že je to zlikviduje. Ale my jsme museli realizovat nařízení FIFA, jinak bychom se dostali do problémů,“ prohlašuje Pauly, podle něhož kritika plyne z neznalosti.
Před rokem zasáhla amatérský fotbal revoluce, přecházelo se na fungování přes internet, což vzbudilo poprask. Nyní vyvolala podobný humbuk novela přestupního řádu. Zrušení hostování, neamatérských smluv, střídavých startů, stejně jako volné období pro přestupy a pevně dané odstupné za hráče – tohle všechno nemůže řada amatérských klubů rozdýchat.
„Prý rušíme věci, na kterých je amatérský fotbal postavený. My si myslíme, že novinka klubům pomůže a přinese jim i peníze,“ říká Jan Pauly, právník FAČR a jeden z tvůrců novely.
Malé kluby při zmínce o novém přestupním řádu vidí většinou rudě. Ať si vyberete jakoukoliv ze změn, pořád k ní mají výhrady. Pauly si ale stojí za svým. Úpravy požadovala od roku 2008 FIFA a teď už nebylo možné uhnout. „Před rokem byl odpor proti revoluci zhruba stejný jako nyní. Ale jde o pozitivní věc. I výsledek bude stejný. Kluby si zvyknou,“ přesvědčuje zástupce FAČR.
Po roce fungování přes internet vidí, jak si zástupci klubu lebedí, i když prorokovali amatérskému fotbalu potíže. „Teď chodí a tleskají nám, že udělají přestup i doma z obýváku stylem klik – klik a nemusejí někde stát čtyři hodiny frontu. Čekám, že teď to bude podobné,“ věří.
Zásadní přestupový rámec je nastavený tak, že v jednom roce smí být hráč třikrát registrován a může startovat za dva kluby. Platí rovněž časový interval, kdy jde přestupy realizovat.
„Tohle je základ. A jestli někdo bude chtít jít prvního července odejít do Žabovřesk a o den později do Horních Počernic, tak ať to udělá. Amatér přece nemá smlouvu a neexistuje nic, co by ho mělo v klubu držet, když tam nebude chtít hrát,“ míní Pauly. Nově lze od 1. do 20. června realizovat přestup bez souhlasu mateřského klubu.
Je to přestup, ale hráč se za rok vrátí
Zatím ale musí poslouchat výtky klubů. Co se jim nelíbí? Třeba konec hostování v amatérském fotbale. „Kluby tvrdí, že bez něj nemůžou žít,“ říká Pauly. Je ale přesvědčený o opaku a své tvrzení opírá o zjištění, kdy prověřil náhodně deset rozpočtů klubů napříč fotbalovým spektrem od čtvrté třídy do divize. „V drtivé většině tam jsou všechny přestupy zadarmo. A když se platí, tak to jsou tisícikorunové položky,“ upozorňuje.
A co víc, kluby už našly i kličku, jak nařízení FIFA obejít. „Myslím, že se tu vymyslel systém, který bezpečně institut hostování stoprocentně nahrazuje,“ tvrdí právník.
Jde o dohodu, kterou kluby uzavřou při přestupu. Na jejím základě je dáno, že hráč může přestoupit a za rok nebo jinak dlouhou dobu se za daných podmínek vrátí. „Mně se to zdá jako obcházení předpisu, ale FIFA to nevadí. Pro ni je to přestup a hotovo. Oficiálně to nikde popsané není. Je to jako přestup na dobu určitou,“ ví Pauly.
Tahle novinka se ujala rychle od Aše až po Moravu. „Já jsem s přestupním řádem v tomhle směru spokojený. Všechny hráče mám na přestup, ale máme s kluby uzavřenou další dohodu, která všechno doplňuje. Kluby jsou rozumné, třeba z Frýdku jsem takhle získal pět hráčů. Já přece nemám miliony korun, abych mohl nakoupit deset hráčů na přestup,“ připouští Martin Pecha, předseda klubu a sekretář Frýdlantu nad Ostravicí.
Ne všechny kluby touhle cestou jdou. „Já nechci nic obcházet, když se ta pravidla nastavila, tak se mají dodržovat,“ kroutí hlavou Robert Hlavica z Uhelných skladů. V táboře amatérských klubů je ale v menšině. „Slyšel jsem, že na Hradecku se to teď takhle dělá normálně,“ říká Jan Veselý, šéf Sokola Dobřenice, který kvůli nedostatku hráčů do nové sezony nenastoupí.
Pro půjčku chtěl jít šéf klubu do banky
Jeho klub si bral od konkurence pravidelně hráče na hostování, za pár tisíc korun. Zdroje na to, aby posily natvrdo koupil, v rozpočtu nenašel. Podobnou situaci řešil i Hlavica v hlavním městě, ten ale nakonec uspěl. „Museli jsme natvrdo udělat devět hráčů. Ještě pár dní před pohárem nás bylo málo. Byly to nervy. Už jsem byl připravený, že půjdu do banky pro půjčku,“ říká kouč z hlavního města.
Sezonu klub rozjel, peníze na posily sehnal, ovšem klid nemá. Bude muset dodržovat splátkový kalendář, aby se nedostal do problémů. „V létě jsem nesháněl hráče, ale peníze,“ říká trenér. „Teď se jen modlíme, ať nám hráč, kterého jsme udělali, neřekne, že jede na rok do Ameriky. I to se stává. Pak nemáte hráče a ještě musíte splácet.“
Navíc se ještě změní tabulková hodnota hráče. Pokud jde o zkušenějšího fotbalistu, může jít o radikální pokles jeho hodnoty. Tabulkové odstupné, jež se nyní platí i za 33 leté hráče, je pro amatérské kluby dalším bolavým místem. „Stanovit částky tak, aby byli spokojení všichni, to prostě nejde,“ ví Pauly a přidává důkaz.
Jeden týden prý zástupci klubu naříkali, že za navrženou cenu je hráč neprodejný. „Říkali, že je mrtvej a z divize se nikdy nedostane. Tak jsme zkusili jinou cenu a ti samí lidé tvrdili, že jsme se zbláznili a že jim vykoupí konkurence celý tým,“ kroutí hlavou právník FAČR.
Přitom se prý nastavené sumy změnily jen mírně. „Spíš ponížily, aby byl volnější trh. Spíš by tam neměly být žádné, ale v Evropě je to takhle nastavené. I v Německu se platí třeba za dvaačtyřicetiletého hráče, i když je to pět nebo deset eur, takže je to symbolické odstupné. I u nás jsme tak nechali ty pomyslné částky, třeba tisícovku, abychom lidem nesebrali možnost udělat byznys za litr,“ dodává Pauly.
Tomu, že se klubům tabulkové částky nezamlouvají, se jen usměje. Řešila je totiž pracovní skupina, v níž byli profesionálové, třeba plzeňský Adolf Šádek, zástupci amatérských klubů, lidé z okresů a menších klubů i agenti. Navrhované sumy se lišily, tak se experti rozhodli pro průměr.
FAČR navíc bude přes internet hlídat, že kluby platí tak, jak mají. Peníze budou chodit přes asociační účet a na denní bázi se budou rozposílat klubům. Když za přestup nezaplatí, budou čelit disciplinárnímu trestu, stejně jako v případě nezaplacených sběrných faktur.
„Ten model je správný. Nejde trestat hráče, jeho přestup je nezávislý na zaplacení odstupného. My ho za klub platit nemůžeme, ale budeme to hlídat. Nejprve můžeme pohrozit, aby klub zaplatil. Pak udělíme pokutu, v další fázi je tam odečtení bodů, vyloučení ze soutěže a vyloučení z FAČR. Za sběrné faktury nebyl nikdo ze soutěže ani z asociace vyloučen,“ upozorňuje Pauly.
Hrozí cesta do pekel?
Jenže kluby na tohle stejně neslyší. Bojují o každou korunu a částky prý byly nastaveny necitlivě. „Líbí se mi, že chtěli zamezit tomu, aby si někdo řekl za hráče 60 a někdo 200 tisíc. Ale lidi, kteří ceny určovali, nikdy nedělali ve výkonnostní kopané. Když ty sumy někdo zaplatí, je to cesta do pekel,“ míní Hlavica.
Zásadním problémem je, že řada oddílů ani takové peníze v kase nemá. „Nedokážu si představit, jak to udělají někde ve třetí třídě, kde mají šest kmenových hráčů a za Pepu, který hraje za suché z nosu a sleze z traktoru, by někdo zaplatil třeba dvacet tisíc. To je prostě nesmysl,“ je přesvědčen zástupce Uhelných skladů. Sám přidává příklad, kdy si za hráče do přeboru řekl Hradec Králové 72 tisíc. Přitom klub hospodaří se 160 tisíci a maže průšvihy, které zůstaly po bývalém vedení.
Tabulkovým hodnotám se diví i šéf Frýdlantu nad Ostravicí Pecha. „Když pouštím hráče do A třídy, dostanu 28 tisíc, a přitom jde o hotového fotbalistu. Naopak, pokud chci téhle soutěže někoho zkusit, bude mě podle tabulek stát padesát tisíc. To by přece mělo být naopak,“ tvrdí.
Obě strany se prostě neshodnou. Některé kluby se ohánějí i tím, že kvůli novele skončí, protože jim odešli fotbalisté. „Pak by se měli těch kluků spíš zeptat, proč u nich nechtějí hrát,“ tvrdí právník FAČR a myslí si, že rapidní úbytek klubů nenastane. „Je to stejné jako s rozhodčími, když jsme jim řekli, že budou dělat daňová přiznání. Taky jsme slyšeli, že jsme svině a hajzlové. Měli se spíš zamyslet nad tím, že řadu let pískají, aniž by cokoliv z peněz, které dostali, odvedli. A co mám zprávy, tak za minulý rok skončilo osm rozhodčích. Přitom mi chodily petice, že to zničí fotbal. Dopadlo to jinak, tak ostré to nebylo. Předpokládám, že tentokrát to bude podobné…“
