Šestnáct let a dost. Už to vypadalo, že z trenéra Radka Kronďáka (45) může být český třetiligový Alex Ferguson. Legendárního manažera z Manchesteru United však nakonec nenapodobí. Místo toho zažívá, jaké to je být v létě bez trenérské práce. Na konci minulé sezony se sám rozhodl skončit ve Vltavínu, i když tým dotáhl na čtvrté místo. „Byl to správný krok. I když mi kabina a vítězný pokřik chybějí,“ říká trenér. Teď je bez angažmá, klub vede nově vicemistr Evropy 1996 Martin Frýdek.
Vltavín pod vedením Kronďáka vyšplhal z I. A třídy až do FNL. Tam se sice ohřál jen rok, ale i tak je trenérsky podepsaný pod historickým úspěchem. Jeho tým hrál útočně, v ČFL střílel góly. I proto chtěl na druhou ligu zaútočit znovu, po podzimu byl první a řešilo se, zda jít výš.
Vedení řeklo ano, jenže posily nedorazily. Tak se rval s osudem. „Když se něco říká, tak se to má dodržet. Nebo mi to má říct po těch letech na rovinu,“ mávne rukou. Proto se rozhodl po letech sbalit fidlátka. „Potřebuji před sebou výzvu a tu jsem teď v klubu neviděl.“
I po sezoně se bavil s vedením, co a jak by mělo být dál, utíkat se mu nechtělo. „Jenže mi bylo řečeno, kdo z fotbalistů skončí, a já se rozhodl odejít,“ vzpomíná Kronďák. Udělal proto krok, ke kterému se jen tak sám od sebe trenér v Česku neodhodlá. Opustil klub, kde tři sezony odehrál, v dalších fungoval v roli kouče. A najednou byl konec.„Všichni hráči, které jsem chtěl, nakonec v klubu zůstali."
Dění ve Vltavínu sledoval. Zíral, když šéf klubu dělal kroky, o nichž se v létě bavili. A taky přišel na premiérový zápas nové sezony ČFL. „Hodně lidí se divilo, že nejsem na lavičce. Nevěděli, že jsem skončil,“ vypráví.
Na tribuně si sedl na kraj. Netoužil být v centru pozornosti. Sledoval, jak k zápasu s Pískem vybíhá takřka identická jedenáctka, jaká nastupovala pod jeho vedením. „Jen Abena by za mě nehrál, takže bych nemusel v půli střídat,“ rýpl si na dálku do obrovitého záložníka, který sice v minulosti hrál za Spartu proti Liverpoolu.
Viděl i to, že jeho receptura zabrala. Fyzicky skvěle připravený Vltavín přejel soupeře v posledních dvaceti minutách, dal dva góly. Mužstvu úspěch přál. „A vždycky přát budu. Na Vltavínu jsem strávil kus života, na to se nedá zapomenout,“ konstatoval.
Po zápase se ale nezdržel. Spěchal, během víkendu stihl navštívit čtyři fotbaly. Že by se tedy nudil, o tom nemůže být řeč. „Ale taky jsem zažil dovolenou na přelomu července a srpna. Bylo to poprvé v životě,“ usmál se trenér. Čeká na svou další šanci. „Fotbal je prostě droga a já věřím, že se zase dočkám.“
