Jiránek: Brno žije fotbalem, pod Svědíkem bych hrál rád. Proč chválí Liberec a Baník?
Z pozice sportovního ředitele tlačí zpět mezi elitu tradiční fotbalovou značku – a očekávání brněnských fanoušků vnímá a respektuje. „Zbrojovka je obrovské jméno a Brno znovu žije fotbalem. Děláme pro postup všechno,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro deník Sport a Ligu naruby sportovní ředitel klubu Martin Jiránek. Někdejší reprezentační stoper s bohatou kariérou zároveň ví, že má v ruce jeden velký trumf: respektovaného kouče Martina Svědíka a jeho trenérský štáb.
Na hřišti (ale i mimo ně) patřil k výrazným tvářím, vždyť má bronz z památného EURO 2004. Jak se ale sžil s novou rolí, v níž sleduje zápasy z pozice sportovního ředitele? „Jsou to strašné nervy, nepřeju to nikomu,“ usmívá se šestačtyřicetiletý Martin Jiránek.
„Sám jsem ale došel k tomu, že nechci věci řešit s horkou hlavou. Chci si zachovat nadhled, najít si odstup, klid – a až všichni vychladnou, tak pak věci probrat a zanalyzovat. A případně podniknout nějaké kroky,“ přiznává. Ve Zbrojovce mu to zatím klape: tým se drží ve špičce druhé nejvyšší soutěže, je hlavním favoritem na postup.
Před šesti lety jste na webu iSport.cz připravoval pořad s názvem Ligový insider, vzpomínáte?
„Samozřejmě! A vzpomínám v dobrém. Byla to moje první zkušenost s prací v médiích: vyzkoušel jsem si roli experta a pak se posunul i do televize. Moc mě to u vás bavilo.“
Už tehdy jste ale věděl, že se chcete do fotbalového kolotoče vrátit v jiné roli, že?
„Je to tak. Bavilo mě to, ale věděl jsem, že to nebude moje cesta. A nelákalo mě ani dát se na dráhu trenéra. Vždycky jsem si říkal, že nechci být na té lajně, stresovat se a nemít skoro žádnou možnost zápas nějakým způsobem ovlivnit.“
Počkat, ale to přece nemáte ani teď, ne?
„Nemám, teď je to ještě horší. (směje se). Můžu jen držet palce a nervovat se. Ale vážně: fakt jsem měl v hlavě, že bych jednou chtěl být na pozici, na jaké jsem teď. Jsem za to strašně šťastný a ohromně mě to baví. Už v době, kdy jsem chodil k vám do redakce, jsem pracoval jako skaut a manažer ve Sport Investu. Přehled o fotbale jsem nikdy neztratil a věděl jsem, o čem mluvím.“
Sportovní ředitel – těch postů v české fotbalové špičce zas tolik není. Neslýcháte výtky, že za sebou ještě nemáte dlouhou cestu a sbírání zkušeností?
„Stoprocentně mi pomohlo těch šest sedm let ve Sport Investu: byl jsem u jednání o přestupech hráčů, učil jsem se u transferů, budoval jsem si kontakty, jednal s kluby – strašně mě to posunulo. A coby hráč jsem také absolvoval řadu rozhovorů s lidmi z klubového vedení a se sportovními řediteli: jen jsem byl na druhé straně. Ale člověk tyhle věci navnímává: tehdy jsem si právě začal pohrávat s myšlenkou, že by mě bavilo něco podobného. Máte pravdu v tom, že jsem nešel přes menší kluby – rovnou jsem byl hozený do řeky: A plav! Jednu výhodu to ale přece jen mělo.“
Povídejte…
„Když jsem přišel do Zbrojovky, o moc horší to tady být nemohlo. Mohli jsme se jen posouvat nahoru. Takže výhoda, ale i ohromná zodpovědnost.“
V jakém stavu jste vlastně Zbrojovku přebíral?
