Bary a hrací automaty, tahle divočina, kterou si prošel během kariéry fotbalový rebel Jan Šimák, je prý dávno pryč. Teď zkušený záložník seká latinu a chystá se na druhou sezonu v druholigovém Táborsku. „Neříkám, že si občas nezajdeme s klukama na pivo, ale musí to být ve správnou chvíli a v nějakých mezích,“ má jasno čtyřiatřicetiletý Šimák.
Legendárdní Pavel Nedvěd mu prorokoval velkou kariéru, jenže tu Šimákovu zabrzdily nefotbalové problémy s hraním automatů a alkoholem. Kvůli nim podstoupil i ústavní léčbu. I teď dokáže oslavit vyhraný zápas, ale všechno má své hranice.
„Když hrajeme zase až za týden, trenérovi nevadí, když někam zajdeme. Když je to v mezích, nikdo neběsní…“ A tohle je u mě, myslím, v pořádku,“ prohlašuje fotbalista, který si ještě dělal choutky na zahraniční angažmá.
Mluvilo se přitom o zájmu bohatých šejků, jenže realizace pohádkového přestupu vázne. „Měl jsem tam něco domluveného, už na to čekám půl roku,“ hlásí hráč.
Jenže rozjezd FNL se blíží a vypadá to, že Šimák bude zase válet za Táborsko. Zklamaný z toho není, ve městě má hodně známých. Ve smlouvě má navíc klauzuli, že by ho klub případně uvolnil.
„Řekli mi, ať vydržím, že nabídka přijde v létě. Tak já držím, držím a už to moc nevypadá. Jsem zvědavý jestli to dopadne, nebo ne,“ přemítá fotbalista s tím, že čím starší bude, tím méně bude věřit, že se šejkové s nějakou nabídkou ještě ozvou.
Plusem by mělo pro Šimáka být, že během léta odmakal kompletní přípravu v Táborsku a neměl být strádat po kondiční stránce. „Běhat s dvacetiletýma klukama je těžší a těžší. A ty dávky by u mě měly být trošku menší,“ ožívá se fotbalista.
„Snažím se odmakat všechno, co jde, ale občas dostanu od trenéra nějakou úlevu. Kdybych měl odběhat všechno, tak mi to asi moc nepomůže. Když neudělám v týdnu jeden trénink, tak to není nic hrozného,“ dodává opora Táborska.
Rozhovor s Janem Šimákem čtěte v pátečním vydání deníku Sport.