Synové slavných září v Dukle. Šebrle a Kozel o zvykání si na Radu či mámách
Jsou syny známých otců-sportovců. A sami makají na tom, aby udělali podobnou kariéru. Záložníci Štěpán Šebrle (21) a David Kozel (21) táhnou druholigovou Duklu, střílí góly a tátové na ně bedlivě dohlížejí. Zatímco Štěpán si desetiboj nikdy nevyzkoušel, byť s atletikou začínal, o necelý rok starší David sportovní odvětví hned „zdědil“.
Jen pro pořádek. Štěpánovým tátou je Roman Šebrle (48), olympijský vítěz, mistr světa a světový rekordman v desetiboji. Davidovým pro změnu Luboš Kozel (52), bývalý fotbalista Slavie a reprezentace, ligový šampion a v současnosti trenér Slovanu Liberec. „Na střední škole si někteří lidé mysleli: Ježíš Šebrle, to bude namyšlený deb…A když mě poznali, říkali, že jsem úplně v pohodě kluk,“ vypráví potomek slavného atleta ve dvojrozhovoru kamarádů pro isport.cz.
Máte známé tatínky. Je to pro vaši kariéru příjemný bonus anebo spíš nevýhoda?
Šebrle: „Mě dávali rodiče nejdřív na atletiku, ze které jsem pak dost těžil. Zkoušel jsem všechny možné disciplíny. Sprinty, skok do dálky, občas i delší běhy. Nějaké předpoklady jsem měl. Oba sporty jsem dělal zároveň. Fotbal jsem si definitivně vybral v patnácti, šestnácti letech. Trenéři už na to tlačili. I kvůli tomu, že je táta známý, jsem chtěl a pořád chci něco dokázat. Asi nevyhraju olympiádu, ale pokusím se dotáhnout to co nejdál.“
Kozel: „Taky chci něčeho dosáhnout, ideálně mít ještě lepší kariéru než táta, který měl velké problémy se zraněními. Kvůli tomu se ani nedostal na EURO. Určitě to mohl dotáhnout dál. Aspoň se mohl dát brzy na trenéřinu. Oproti ostatním mám obrovskou výhodu v tom, že moje zápasy odmalička sleduje, říká mi, co dělám špatně, co dobře. Základy mi dal on. Je trenér, furt mám nad sebou jakoby zdvižený prst. Vím, že prostě musím. I dnes se zpětně koukne na každý můj zápas, využívá wyscout. Pokaždé to rozebereme.“
Přímo v Dukle vás trénoval?
Kozel: „To ne. Ale když tam přišel, v klubu se jelo podle jeho filozofie. I mládežnické týmy hrály kombinační styl fotbalu, jaký si představoval. Myslím, že tento způsob hry rozvíjí hráče. Doteď z toho těžím. Co tak slýchávám, pohyb mám trošku po něm. Táta byl běhavý, elegantní stoper. Logicky byl v dětství můj největší vzor. Dřív se mi hrozně líbil Eden Hazard. Jsem fanouškem Chelsea, takže většina mých oblíbenců hrála tam.“
Chtěl byste, aby byl jednou vaším koučem?
Kozel: „Teď jsme se o tom dvakrát bavili.
