Švenger: Obětoval jsem vše

Ničeho nelituje, přestože „lvíčata“ nakonec v kvalifikaci nepostoupila ani do baráže. „Čáslav rozhodně není krokem zpět,“ říká gólman vedoucího celku druhé ligy Milan Švenger.

V létě jste se vrátil z hostování v Mostě do Sparty. Proč to na Letné nevyšlo?
„Do Sparty přišel Jarda Blažek a víceméně tím bylo vše dané. Že se potom zranil a začal chytat Matúš Kozáčik, to je druhá věc. Původně to totiž bylo nastavené tak, že Bláža bude jednička a já, Grigar a Kozáčik bychom pendlovali mezi béčkem a áčkem. Dva zápasy bych odchytal v rezervě a pak bych si šel na dva sednout na lavičku v prvním týmu. A to jsem nechtěl.“

Nepřišla nějaká nabídka z jiného prvoligového celku?
„Nějaké ano, i ze zahraničí se něco objevilo. Řešil jsem to s hodně lidmi, s manažerem, tátou, který mi v těchto rozhodnutích hodně pomáhá (někdejší gólman Jablonce či Bohemians – pozn. red.), a nakonec jsme všichni společně zvolili druhou ligu.“

Proč?
„Důležitá pro mě byla reprezentace do jednadvaceti let. Věděl jsem, že před sebou máme důležité dvě utkání v kvalifikaci, ve kterých se rozhodne o postupu, a já jsem na chtěl být připraven.“

Doporučil vám Čáslav i kouč „jednadvacítky“ Jiří Kotrba?
„Ano, i s ním jsem to probíral. Říkal, že potřebuje, abych chytal, a že pokud budu mít jistotu vyšší v Čáslavi, ať jdu tam. Bylo to dobré rozhodnutí, lepší než jít do zahraničí, začínat jako dvojka a pomalu se rozkoukávat.“

Jenže na podzim „jednadvacítka“ stejně odehrála jen dvě utkání, byla vyřazena a na evropský šampionát nepojedete. Stálo to zpětně za to?
„Tak se to nedá brát. V tu chvíli samozřejmě nikoho z nás nenapadlo, že se nedostaneme ani do baráže. Rozhodně nelituju toho, že jsem do Čáslavi šel. Jsem tady spokojený, vedeme soutěž a hlavně jsem cítil, že o mě opravdu stojí. Neberu to jako nějaký krok zpátky.“

Když jste odcházel ze Sparty do Čáslavi, musel jste zřejmě slevit i na finančních požadavcích, ne?
„Nějaké částky jsem se vzdát musel. Byla celkem velká, ale nechci o tom nějak konkrétně mluvit. Já jsem to v tu chvíli ani neřešil, nebylo to pro mě podstatné. Chtěl jsem prostě chytat, abych byl jedničkou v jednadvacítce, tomu jsem obětoval vše.“

Po vyřazení s „jednadvacítkou“ vás postihla další rána. V utkání v Karviné jste si v sobotu zranil koleno. Je to vážné?
„V první chvíli jsem se pořádně lekl. Bylo to šílené, myslel jsem si, že je konec! Hrozně to bolelo. I náš doktor říkal, že to chce okamžitě na rentgen. Druhý den však bolest trochu ustoupila.“

Jak vás to nyní limituje?
„Postranní vaz mám natažený, chodím o berlích, aby bylo koleno co nejvíc v klidu, postupně ho začnu zatěžovat, uvidíme, jak dlouho bude trvat léčba.“

Stihnete sobotní šlágr s Bohemians 1905?
„Tak to si netroufám říct.“

Pokud ne, do branky by musel zřejmě Michal Míšek, který za vás zaskočil i v druhé půli v Karviné a dostal tři branky. Chytá pouze za rezervu v I. A třídě, byl to pro něj asi velký skok, že?
„Jasně. Tenhle klučina je ještě o rok mladší než já a dřív s námi vůbec netrénoval. Jen teď se párkrát zastavil na tréninku po práci. Když naskočil do zápasu, byl z toho vykulený. Ale za ty góly prý nemohl.“