Srážky dvou hráčů s číslem 29 byly typickým obrázkem prvního semifinále Poháru České pošty mezi Mladou Boleslaví a Spartou (1:1). Domácí stoper Radek Dosoudil útočníka hostí Romana Bednáře nešetřil, kromě kopanců ho udeřil i do tváře – a bez trestu. „My máme čtyři žluté a Boleslav ani jednu, to je prostě divné,“ ošíval se třicetiletý forvard, který při návratu na mateřské hřiště dostal přednost před Davidem Lafatou i Leonardem Kweukem.
Jak jste spokojený s návratem do Mladé Boleslavi?
„S výsledkem určitě spokojení nejsme. Ale to, že na mě zdejší fanoušci nezapomněli, bylo velice příjemné. Vyvolali mě a zatleskali mi, to bylo velice hezké.“
Žádné negativní pokřiky na svou osobu jste nezaznamenal?
„Ale jo, od jednotlivců stoprocentně. A i někteří hráči Mladé Boleslavi nebyli moc příjemní, ale to už je jedno. S tím bych si měl poradit.“
Ve Spartě jste dostal podruhé šanci v základní sestavě. Jak jste s ní naložil?
„Byl jsem za to rád, měl jsem hned na začátku dát gól. Nějaké balony jsem podržel, nějaké ztratil. Dneska to byl víceméně boj, bum, prásk, hurá za tím, SK Mratín. Byla to víc bitva než fotbalové utkání. Hodně tvrdé, hodně fyzické, což zrovna nemusím, byť to možná někteří lidé nevědí. Já si raději zahraju fotbal než tohle. Viděl jsem jen fauly a nakopávané balony.“
Ale to se dalo od Mladé Boleslavi čekat, ne?
„Určitě, ale my máme čtyři žluté a Boleslav ani jednu, to je prostě divné. Po tom všem, co dneska proběhlo, je 1:1 dobrá pozice do odvety.“
Jak se vám hrálo na Radka Dosoudila, s kterým jste absolvoval několik tvrdých soubojů?
„To bych nerad komentoval. Nic moc.“
Tak se zeptám jinak. Je Radek Dosoudil záludný?
„Jo.“