67 minut držel Třinec v Ostravě naději na pohárové překvapení a postup do osmifinále na Spartě. Pak však sympaticky bojující druholigista dvakrát inkasoval gól ze vzduchu a bylo hotovo. Přesto kouč František Straka hned po duelu svým svěřencům v hloučku přímo na hřišti za výkon děkoval.
O to víc asi mrzí ty dvě neuhlídané standardky...
„Přesně tak! Měli jsme to dobře rozjeté. Přežili jsme velkou šanci Baníku na začátku a pak jsme ho dokázali neutralizovat. Říkal jsem klukům, že čím déle budeme hrát s nulou, tím víc bude Baník nervóznější. O to více mě mrzí dvě standardky, protože jsme na ně byli připraveni. Studovali jsme je, říkali jsme si, že je musíme pohlídat. Věděli jsme, že mají schopné hráče, kteří umějí dávat góly, což se nakonec potvrdilo. My jsme také měli určité závary, kdyby prošly nějaké střely, tak by to ještě bylo zajímavé, ale klukům jinak nemohu říct vůbec nic. Byli jsme poprvé na trávě, přípravné období pro kluky nebylo jednoduché, ale popasovali se s tím dobře. Těší mě, že každý do toho dal maximum. Víme, že máme ještě nedostatky, ale máme na čem stavět. To je základ číslo jedna.“
Sen o Letné se rozplynul...
„Pro mě je priorita zachránit národní ligu, to bude nejcennější. Postup by sice byl hezký, ale musíme být realisti. A dnes jsme viděli, že ať je to jakkoli, Baník má kvalitu. Ukázal ji.“
Na konci podzimu jste udělali k záchraně velký krok.
„Jasně, ale dokud neuděláte ten poslední, tak každý zápas pro nás bude hodně důležitý. My se na jaro připravujeme tak, abychom byli pokud možno co nejdříve v klidovém pásmu. Až pak si řekneme: Oukej, máme to jistý. To je náš cíl.“
Hned po zápase jste si ještě na ploše všechny hráče zavolal, udělali jste hlouček, drželi jste se za ramena. Chválil jste kluky?
„Určitě. To je takový náš rituál, že se po každém zápase dáme do kupy a klukům hned řeknu, jak jsem to viděl. Je fajn, že kluci to berou, ať už jsou to kritická nebo příjemná slova. Když pak nasedáme do autobusu, už jsme nastartovaní na další cestu. Čeká nás ještě poslední přípravné utkání v Líšni. Jen se modlím, abychom neměli žádné zdravotní problémy, poněvadž ten kádr nemáme extra veliký, ani kvalitativně. Doufám, že to pak nastartujeme v ten správný moment.“
Jsou na zdravotním stavu znát týdny strávené na umělce?
„Samozřejmě. Bavil jsem se s Lubošem Kozlem, říkal, že také trénovali na umělce, ale jinak každý týden hrají na trávě a hlavně jsou v herním rytmu. My jsme ho pořádně neměli, protože byl koronavirus. Jsem moc rád, že jsme pohár mohli odehrát a neskrečovali to jako někteří... Pro mě to byl důležitý ukazatel a pro kluky taky – že fotbal na umělce je úplně někde jinde. Ať si každý říká, co chce, ale je to jiný sport. Proto jsem se vždy modlil, aby kluci nebyli zranění. Tady byla plocha fantastická! Fakt jsem byl překvapený. Už chápu, proč nechtěli hrát baníkovci ve Vítkovicích, tam by si to totiž ještě více rozbili. Nicméně takový tréninkový plac jako na Vistě bych si přál taky.“
Dodali vám lidé za plotem zase tu správnou energii?
„Jsem rád, že tentokrát tady nebylo žádné: Já mám nebo nemám to a moje paní také to... (směje se) To bylo celkem příjemné. Kluci za plotem byli až na jednoho, který tam něco řval, celkem v pohodě. Bylo to fajn.“
Související články
