Trpišovský po sedmé… Osmé trofeji. Nemůže být nic cennějšího, raduje se
Čtvrtý domácí pohár, s ligou už sedmá trofej pro kouče Jindřicha Trpišovského a jeho tým, pro Slavii. „Osmá,“ upozorňuje se smíchem a připomíná Superpohár s Trnavou před téměř čtyřmi lety. „Vyhráli jsme fakt zaslouženě, byl to vyspělý výkon. Je to nejvíc,“ radoval se Trpišovský po finálové výhře 2:0 nad Spartou.
Je to váš čtvrtý triumf v domácím poháru, sedm jich máte i s ligou, jak si vážíte těchto počtů?
„My si neskromně počítáme osm…“ (smích)
Jasně, ještě ten Superpohár proti Trnavě…
„Ano, máme ji v muzeu, je to trofej, byla oslava… (smích) Je to skvělý, každý ten úspěch má svůj samostatný příběh, je to fakt skvělý, super… Vzpomínám, že už první trofej byla strašně důležitá pro chod klubu. Taky jsme si jednou prošli extrémně těžkou cestou, to bylo při třetím poháru, kdy jsme museli vyhrát po sobě tři venkovní zápasy. Ale tohle je asi nejvíc, nikdy nemůže být něco víc. Skoro půlka stadionu byla naše, pochod, extáze fanoušků, na tenhle zápas by se vyprodal i daleko větší stadion. Znovu říkám, asi nikdy nemůže být nic cennějšího než vyhrát takovou trofej.“
Jak na vás působily tribuny, které byly na vaší straně osázené bílými tričky?
„Když jsme viděli lidi na rozcvičce, byli jsme nadšení. Pro kluky to bylo skvělý, pro mě výjimečné, ale i zavazující. Moc často se taková věc opakovat nebude. V prvním momentu, po semifinále, jsem si neuměl představit, jak to bude vypadat, ale klobouk dolů nad organizací, přitom to určitě nemohlo být jednoduché. Skvělý zážitek.“
Bude tenhle výkon a vítězství velkou vzpruhou pro nadstavbu a boj o titul?
„Myslím, že vůbec. Užijeme si to dva dny, od pátku nám ale zase začíná jiná soutěž, máme zápas s Bohemkou, na který se musíme soustředit. Teď je to momentální věc, byl to cíl, který jsme měli, žádná vzpruha. Bude to zase jiný příběh a není nic staršího než včerejší výhra, nebo porážka.“
Známky hráčů Slavie po výhře nad Spartou čtěte ZDE>>>
Hrdinou finále se stal David Douděra, jak jste viděl jeho výkon?
„Řekl bych, že podobný raketový vzestup zažívá v poslední době Venca Jurečka. U Doudise máme velkou radost. Někdy děláte velký přestup a myslíte si, jak to bude wow, a nedopadne to… David byl v dobrém smyslu nízkonákladový hráč, ale fakt jsme byli přesvědčení, že je to typ do našeho stylu, který hrajeme. Sázel jsem třeba na to, že ve svých 23 letech měl přes sto ligových zápasů, že si to musel vždycky vydobýt, protože byl občas braný s despektem, je naučený se rvát, přetrpět občas těžké chvíle, třeba i křivdy a to mu pomáhá v novém klubu, v té konkurenci, očekávání. Navíc Houšťa hrál s jeho tátou, já tam ve 22 letech dělal asistenta, byla výhoda, že nás znal. Progres udělal velký, hlavně v defenzivní činnosti, která byla jeho slabší stránka, a přidal i klid. Mám radost z toho gólu, biochemika jeho pohybu byla nevídaná, ukázkově se před tím zklidnil. Pomohla mu i reprezentace, dodalo mu to sebevědomí.“
