Obr Holý uhranul liberecké střelce. Začínáme sklízet ovocíčko, lebedí si gólman Artisu
Před exekucí přišel blízko ke střelci a roztáhl ruce, aby mu ukázal, že je ještě větší, než vypadá. Při penaltovém rozstřelu MOL Cupu s Libercem hrál Tomáš Holý (33) psychologickou hru. Nakonec vychytal Mahmiče s Hodoušem a slavil s Artisem Brno postup do osmifinále. „Jestli jsem jim trošku nasadil brouka do hlavy, to se musíte zeptat jich. Věřím, že jo,“ pousmál se 206 centimetrů vysoký gólman, jenž chytil „desítku“ i ve slavném Wembley. „Tam jsem si to vyzkoušel a jakžtakž to fungovalo. Čekal jsem na další rozstřel, kde to můžu použít,“ dodal.
Chtěl jste ukázat, že jste obrovský?
„Tam už se samozřejmě pracuje s určitou vizualizací. Když se tam takhle postaví a kluci se na mě podívají, myslím, že moc místa už v bráně nevidí. Přestože udělám další čtyři kroky dozadu.“
Penaltu jste lapil také ve slavném anglickém fotbalovém chrámu Wembley v Londýně, kde jste pomohl k postupu Carlisle United do League One. Dá se to srovnat?
„Tohle jsou neskutečně emotivní momenty. Podívejte se, koho a za jakých okolností jsme vyřadili. Po devadesáti minutách v deseti… Emoce jsou automatické. Ani ve Wembley jsem nevnímal diváky. Zamknu se do sebe, jsem v zápase. To, co se děje kolem, přestávám vnímat. Vypnul jsem lidi tady i tam. Ale až pokud vyhrajeme penalty ve finále poháru, můžeme to srovnávat s Wembley.“ (úsměv)
Co jste říkal na výkon oslabeného Artisu proti favoritovi?
„To, co naši kluci předvedli, byl heroický, neskutečný výkon. Klobouk dolů před nimi. Zaslouží absolutorium. V deseti už to nebylo ani o kvalitě, ale o charakteru hráčů. Hrábli si na dno. Ukázali, proč tady jsou a že chtějí za něco bojovat. Že tu nejsou pro srandu králíkům. Liberec je silný, ambiciózní klub. Nechci se rouhat, ale kromě extrémního tlaku pak vlastně čistou šanci ani neměl. Samozřejmě to tam lítalo zleva zprava, zespoda, seshora, tlak byl extrémní. Všechno, co u mě skončilo, byly zblokované, anebo lehčí střely do rukou.“
Jak vážně jste brali tento pohárový duel?
„Nebereme pohár jako prioritu. Nebudu lhát, že byl pro nás postup klíčový. Chtěli jsme se soustředit na výkon. Věříme si, že máme v kabině sílu. A když máme šanci postavit si zrcadlo s takhle kvalitním týmem, proč bychom do toho nešli naplno?! Vyzkoušeli jsme si, jak na tom reálně jsme.“
Co jste o sobě zjistili?
„Liberec má šikovné, extrémně kvalitní hráče. Zamáčknul nás, kolikrát jsme jenom odkopávali balony a pak se to hned valilo zpátky. To tempo se vůbec nedá se druhou ligou srovnávat. Je to o level jinde. I pro gólmana je to těžší, musí být mnohem víc ve střehu. Není to vůbec jednoduché, ale na druhou stranu, proto to hrajeme. Udělali jsme chybičku, že jsme toho klučinu (Soliu Afolabiho) pustili na střed. On nevolil žádnou razanci, jen krásný obstřel. Aspoň si kluci vyzkoušeli, proč se na ně vždycky zlobím, když pouští hráče doprostřed.“
V Brně jsou teď dva srovnatelné kluby
Můžete se už rovnocenně měřit s první ligou?
„Jsme na té cestě. Chceme se s ní měřit, ale furt jsme v procesu budování. Nejen kádru, ale celé hry. Tvrdit: Hoďte nás do ligy a budeme v pohodě, by bylo hodně, hodně troufalé. Jsme na začátku, klub je čerstvý. Dělá se pro to všechno, aby se vybudovalo něco hezkého. Za mě si to úžasně sedá. Začínáme sklízet nějaké ovocíčko. Ale to absolutně neznamená, že jsme na konci procesu. To vůbec ne. Ten neskončí nikdy. Takový proces chce vždycky čas. Změn bylo hodně. Není to videohra.“
Líbilo se vám, jak spoluhráči suverénně proměňovali penalty?
„Když si to postavil Vuky (Vukadin Vukadinovič) a hned v první sérii předvedl „Panenku“, říkal jsem si, co se to tady sakra děje! (úsměv) V takovém zápase… Klobouk dolů. Ale všichni víme, že je to sebevědomý člověk. Asi bychom neměli být tolik překvapení… Ale mě to překvapilo. Jak říkáte, kluci kopali naprosto s přehledem. Ti, co šli zkraje, jsou šikovní, techničtí. Ale suverénně proměnil i takový Ondra Čoudek, stoper, mlátinoha.“
Vidíte cestu mezi elitu pořád i z prvního místa, které zabrala rivalská Zbrojovka?
„Zbrojovka je extrémně silný tým, to všichni víme. Postup chce, jde si za tím. Věřím, že se do ligy vyškrábeme oba. Pokud budeme pokračovat v tom, co máme nastavené, bude to boj až do konce. Nejen se Zbrojovkou. Dlouhou dobu byl v Brně jeden klub. Troufnu si říct, že teď jsou tady dva srovnatelné. Věřím, že lidé si k Artisu cestu najdou a budou chodit ve větším počtu.“
Jak se cítíte vy jako součást zlepšených výkonů týmu?
„Rád bych věřil tomu, že jsem taky přispěl. Máme nějakou sérii, čistá konta. Ale víme, že jsme v Táborsku utekli hrobníkovi z lopaty. Stálo při nás i štěstí. Kluci přede mnou předvádí neskutečné penzum práce. Hodnotit sám sebe nebudu.“
