Byl u startu hvězdné trenérské kariéry Jindřicha Trpišovského, pod nímž si v Liberci zahrál Evropskou ligu. I vinou zranění svůj potenciál ale Daniel Soungole nenaplnil a přestože v podstatě už zamával kariéře profesionálního fotbalisty, v Česku se rodák z Pobřeží slonoviny natrvalo usadil. „Je skvělý, moc mi pomohl,“ vzpomíná Soungole na Trpišovského.
Když Trpišovský dorazil z provinčního Žižkova do Liberce, rázem měl v týmu řadu cizinců a ultimátní cíl před sebou: postoupit do základní skupiny Evropské ligy. Tehdejší trenérský zelenáč to zvládl a dovedl tým přes ošidná předkola k zápasům v hlavní fázi s Olympique Marseille, Bragou a Groningenem. Jak komunikoval s Afričany, kterých měl v kádru hned několik? „Anglicky moc dobře nemluvil, ale nevadilo to. Když bylo potřeba komunikovat, zeptal jsem se hráčů jako David Pavelka nebo Josef Šural, na které jsem se mohl obrátit. Trpišovský měl opravdu dobré a velmi těžké tréninky,“ vypráví dnes 29letý Soungole.
Pro toho bylo angažmá v Liberci vlastně vrcholem kariéry a dodnes Severočechům fandí. „Přišel jsem tam v roce 2013, nejlepší byla sezona 2015/16 s účastí v Evropské lize, zahrál jsem si kvalifikaci s Hajdukem Split i ve skupině s Bragou. Vyhráli jsme předtím domácí pohár s koučem Vavruškou, pak přišel Trpišovský, jenže já se hned zranil. Nebyl jsem ve formě, ale dal mi pár zápasů,“ popisuje.
Po půlroce v únoru 2016 si jej vytáhl oblíbený David Vavruška do Teplic výměnou za Radima Breiteho. Ten se stal oporou Slovanu a dnes je kapitánem Olomouce, tudíž je jasné, kdo tehdy na hráčské výměně vydělal. Vavruška už dřív vedl Soungoleho v libereckém béčku v rámci Juniorské ligy, později se mu však Na Stínadlech nezadařilo, brzy byl odvolán, což neprospělo ani Soungolemu, jenž během tří let odehrál ve žlutomodrém dresu 36 zápasů a natrvalo se do základní sestavy neprosadil.
„Dobře jsem tam začal, pak se vyměnili trenéři. Po Vavruškovi přišel trenér Daniel Šmejkal, s ním to ale nebylo mezi námi dobré,“ prozrazuje s výrazem, u kterého je zřejmé, že si zrovna tihle dva moc nesedli.
S Pulpitem na Žižkově
Po konci v Teplicích se mihl v Bahrajnu a na dva měsíce ve druhé saúdskoarabské lize, kde ovšem byly problémy s výplatami, a tak se vrátil do Čech. Na Žižkově si střihl půlrok se svérázným Martinem Pulpitem a následně možná trochu překvapivě udělal úkrok do poloprofesionální ČFL v Brozanech.
Soungole v Česku zakořenil, přestože začátky měl složité, když jednu část rodiny nechal v Africe a druhou ve Francii. Dnes se už dá se říct, že rozumí česky a do mluvy se mu vkládají rovněž česká slovíčka. „Mám zde přítelkyni a dceru,“ naznačí důvod, proč už v tuzemsku zůstal. Kromě fotbalu si vydělává civilním zaměstnáním v Roudnici nad Labem, tak jako všichni hráči Brozan, včetně svého spoluhráče Chukwumy, nigérijského exteplického útočníka či Maročana Omara.
Je paradoxní, že zrovna městečko v Českém středohoří hrající nižší soutěž se zaměřuje na africké fotbalisty, v rámci tuzemských poměrů bylo dokonce průkopníkem, až později se přidaly například Táborsko či Vyškov, kde hrávalo mnoho cizinců. Jenže majitel Brozan Antonín Kühn má stavební firmu v Beninu, a tak má v Africe dobré kontakty – i na fotbalisty. Ti posléze, včetně jejich českých kolegů, kromě hraní fotbalu pracují u něj ve firmě i v Česku.
„Jsem takový pionýr v černých hráčích. Přivedl jsem je do Brozan před čtrnácti lety, což v Čechách nikdo neznal. Když u nás začali trénovat, bylo tady asi pět redakcí novin, všichni to natáčeli. Byla to rarita,“ tvrdil v minulosti majitel Kühn.
Projekt funguje, Brozany dlouhodobě patří ke špičce ČFL, v září potrápily v MOL Cupu Bohemians. A Soungole? Ten po operaci slepého střeva zase patří k oporám týmu vedeného Jiřím Němcem, vicemistrem Evropy z roku 1996.
