Jednou ta porážka přijít musela – a přišla. Bohužel však v nejhorší možnou chvíli. Sparta v Rumunsku zahodila svůj skvělý vstup do sezony a prohrou 0:2 na náhradním hřišti Vasluie si značně zkomplikovala postup do základní skupiny Evropské ligy. Pokud by skutečně vypadla, byla by to pro ni katastrofa nedozírných následků.
Po losu závěrečného předkola létaly z Rumunska na Letnou samé dobré zprávy – až to bylo podezřelé. Vaslui měla být v rozkladu, z formy, bez spousty klíčových hráčů a ke všemu nemohla Spartu přivítat doma, nýbrž na atletickém stadionu v Piatra Neamt.
Za těchto okolností to pro Spartu měla být v podstatě jen formalita. Zvlášť, když do sezony vstoupila impozantně pěti výhrami v řadě a s ustálenou základní sestavou, která šlapala jako hodinky.
O to tvrdší vystřízlivění přišlo v Rumunsku. Vaslui, ten údajně průměrný celek v krizi, odhalil všechny slabiny, které zdánlivě dokonalý letenský stroj má.
První gól domácích byl výsledkem řetězce chyb, který začal u Luboše Huška. Defenzivní záložník Sparty se jen se zájmem díval, jak domácí dispečer Lucian Sanmartean posílá »xaviovskou« přihrávku za soupeřovu obranu. Stopeři, v tu chvíli nepochopitelně vysoko, spoléhali, že míč sebere Jaromír Blažek, Tomáš Řepka ještě pro jistotu reklamoval ofsajd, co kdyby to náhodou vyšlo, že…
Nevyšlo, Vlastimil Vidlička náběh Williana Gerlema nezachytil a ještě domácího halva nechal zbourat bezmocného Blažka. Sparta v tu chvíli inkasovala vlastně dvakrát, protože její gólman se z drsné srážky nevzpamatoval a hrubou chybou posléze nabídl Vaslui dvougólové vedení.
To měla být hozená rukavice pro sparťanskou ofenzivu, jenže ji nikdo nezvedl. Marek Matějovský i Kamil Vacek toho vyprodukovali žalostně málo, Leonard Kweuke za celý zápas nedostal kloudnou přihrávku.
V závěru utkání navíc mohla Sparta inkasovat i potřetí, to když Tomáš Zápotočný trestuhodně nepokryl Mika Temwanjeru.
A to už by byl vrchol.
