Nevěděl, jestli má brečet, nebo se smát. Obránce Plzně David Limberský se už viděl, jak se spoluhráči a fanoušky oslavují bod z půdy obrovského favorita, jenže po ráně Rodrigueze bylo všechno jinak. „Je to smůla,“ litoval Limberský, nejlepší hráč Viktorie.
Zažil jste někdy větší zklamání?
„Jestli jo, tak jich určitě nebylo hodně. Protože tohle hodně bolí a mrzí. Celý tým se hrozně nadřel, bojovali jsme jeden za druhého, nevyšlo to v posledních vteřinách, takže to bolí hodně.“
Co jste si říkal, když míč skončil v síti?
„Nevěděl jsem, jestli mám brečet nebo se smát. Věděli jsme, že je to poslední minuta, nebyl už čas na vyrovnání. Po průběhu jsme si mysleli na bod. Oni hráli bez pěti hráčů, věřili jsme, že by nás mohli trošku podcenit. Myslím, že v první půli jsme hráli velice dobře, aktivně, po přestávce už na to vlítli víc, prostřídali to, nasadili dopředu rychlé hráče, museli jsme to odbránit. To se dařilo dobře, myslím, že jsme domácí pustili do jedné šance. Jenže pak přišla poslední standardka, a on to trefil z 22 metrů do růžku. Prostě smůla.“
Dalo se gólu předejít?
„Teď už asi víme, jak jsme to měli vyřešit, je ale pozdě. Samozřejmě, byl tam zbytečný faul, ale potom asi jeden hráč měl být na odražený balon, zřejmě by se to pak nestalo. Ale to jsou kdyby. Tušil jsem, že by to mohli rozehrát, vystartoval jsem proti soupeři, doufal jsem, že mě trefí, ale on to někudy procedil, zapadalo to do vinglu. Trefil to fantasticky.“
Jak to vypadalo po utkání v kabině?
„Jaká může být nálada po takovém zápase, po takovém průběhu… Byli jsme smutní, ale život jde dál. Jsme rádi, že Coimbra remizovala s Tel Avivem, díváme se už na nedělní zápas v Příbrami.“
