Vrba si svetr zasloužil, přiblížil plzeňské oslavy kapitán Horváth
Před rokem vyhrál sázku a Pavlu Vrbovi „zabavil“ jeho vítězný svetr. Ve čtvrtek večer Pavel Horváth předal plzeňskému trenérovi nový kousek - prý stejně kvalitní. Fotbalisté svého kouče obdarovali k 49. narozeninám, navrch k tomu přidali skvělou výhru nad Atlétikem Madrid. „Myslím, že to bylo hodně povedené,“ usmíval se plzeňský kapitán Pavel Horváth.
Byl svetr, co jste dali trenéru Vrbovi, hodně drahý?
„Celkem jo. Na to, co na něm je… (smích). Mám ve skříňce ještě jeden. Bohužel jsem ho začal shánět dost pozdě, naštěstí mi pomohl pan Šádek (generální manažer Plzně), obětoval se a objezdil půlku Prahy. Nakonec sehnal dva krásné. Jeden si nechám, myslím, že máme s trenérem stejnou postavu.“
Jak dlouho jste měl svetr připravený?
„Jeden tři dny, druhý dva dny. O tomhle dárku jsme ale přemýšleli dlouhodobě, bavila se o tom i moje manželka s paní Vrbovou. Bylo to takové celkové dílo všech.“
„Asi velikost. Bylo jasné, že na něm musí být sobové nebo jeleni. Věděli jsme, že fanoušci budou trenéra vyvolávat, protože má narozeniny. Ta příležitost se nabízela. Myslím, že to bylo hezké, zahlédl jsem i nějaké slzy. Trenér si to zasloužil.“
Byl tenhle podzim ještě lepší, než který prožila Plzeň loni?
„Výsledkově byl tenhle podzim lepší, to je jednoznačné. Vedeme ligu, nepoztráceli jsme tolik bodů, i když jsme samozřejmě mohli být úspěšnější. Zvlášť po zápase s Atlétikem se mi tahle sezona hodnotí výborně. Minulý rok jsme ale hráli Ligu mistrů, soupeři jako Barcelona, AC Milán byli ještě o stupínek - výš než Coimbra a Tel Aviv.“
Porazili jste Atlético Madrid. Je nějaký výsledek, kterého si vážíte ještě víc?
„Moje děti, ty se mi povedly (úsměv). Loňský postup do Ligy mistrů byl fantastický, vyrovnání skóre zápasu s AC Milán z 0:2 na 2:2 se také hodně vydařilo. Teď nám zase bude předesílané, že proti nám nehrálo Atlético v nejsilnější sestavě. Ti kluci ale nejsou v tom týmu náhodou, Atlético je druhé ve španělské lize. Hráči musí být kvalitní, což nám ukázali. My jsme hráli srdcem, využili minimum šancí a vytěžili maximum. Asi jsme chtěli víc, proto jsme vyhráli.“
Co bylo na zápase s Atlétikem nejtěžší?
„Okamžitě po ztrátě míče nás napadali, to je hodně nezvyklé. Nedokázali jsme je konstruktivně přejít, museli jsme nakopávat dlouhé míče dopředu, spoléhat se na odražené míče. Někdy to vyšlo, jindy ne. Měli víc ze hry, ale dobře jsme bránili, pomohl nám gól ze standardky. Bavili jsme se s Limbou (David Limberský), že druhou půli to bylo spíš o tom, kdo kopne dál, je nejlepší. Zápasy jsou oproti naší lize úplně jiné. V rychlosti, kontrole míče, tempu hry. Je těžké se na to přeorientovat.“
Jak se cítíte fyzicky? Je únava horší než před rokem?
„Teď jsem samozřejmě unavený, zápasy s top mužstvy jsou pro mě náročné. Víc se brání i běhá, což bere síly. Fotbal proti silným týmům je rychlý, hůř se na něj zvyká. Potřebovali bychom hrát takových zápasů víc. Co se týče kondice, tenhle zápas zas tak těžký nebyl. Ale celkově byl podzim náročný, odehrál jsem nějakých 24 zápasů (celkem zasáhl Horváth na podzim do 28 utkání Plzně - pozn. red.). Jsem rád, že jsem to zvládl ve zdraví, teď je třeba si trošku odpočinout, nabrat síly a chuť do dalšího půlroku.“
Jak bude vypadat vaše volno?
„Teď se těším, až si dám pivo (smích). Rok a půl trávím čtyři až pět dní v týdnu v Plzni sám, takže se těším na týden v Rakousku, kde budu každý den s dětmi i manželkou. Lyžovat určitě nepůjdu, protože to neumím, bojím se a v přezkáčích mě bolí nohy. Také si obuju brusle a konečně si půjdu zahrát hokej, teď nebyl vůbec čas. Takže se těším na to, že si odpočinu od fotbalu, zahraju si hokej a užiju si dovolenou s rodinou.“
Plánujete oslavy povedeného podzimu?
„Neplánujeme nic. Dáme si sodovku, budeme strečovat a tak. (smích).“
