Horváth: Kdyby tu byli fanoušci, zakopnu to. Vypadám jako pitomec
PŘÍMO Z ISTANBULU | Pod inkasovaný gól Plzně se podepsal nejzkušenější hráč. Pavel Horváth zaváhal na vlastním vápně a chybou v rozehrávce pomohl k vedoucí brance Fenerbahce. Západočeši v odvetě osmifinále Evropské ligy nakonec remizovali 1:1, což na postup nestačilo. "Moje chyba," uznal po utkání kapitán souboru Pavla Vrby.
Horváth uznal svou chybu při vedoucí brance Fenerbahce ze 43. minuty. „Paradoxní je, že kdyby tady byli lidi, tak jsem to z jedné napálil do autu, ale bohužel tam bylo klasické „sám“, a teprve za chvilku „záda“, popisoval kapitán Plzně rozhodující moment.
„Já už si to samozřejmě sklepnul. Byla to moje chyba, vypadám jako pitomec," posteskl si Horváth v rozhovoru pro Českou televizi bezprostředně po zápase.
Na Fenerbahce jste po remíze 1:1 nakonec nebyli daleko od postupu. Je to velké zklamání?
„Mrzí to určitě. Myslím ale, že jsme to neztratili tady, měli jsme být odvážnější v prvním zápase. Pak bychom si pravděpodobně vytvořili nějakou šanci a dali taky gól. V odvetě jsme viděli, že na ně máme.“
Je pravda, že když jste zatlačili, tak se dostali do problémů.
„Uchylovali se k odkopům, měli jsme hodně odražených balonů. První půli jsme byli pětadvacet minut lepší, což podle mě nečekali. Možná nás malinko podcenili. Ale hráli jsme určitě velmi dobrý zápas. Remizovali jsme na Fenerbahce, to je úspěch. Škoda, že jsme to nezvládli doma.“
Je to velký rozdíl hrát na takovém stadionu s diváky a bez nich?
„Jednoznačně. Netroufám si říkat, jak by to probíhalo, kdyby tady byli. Ale kdyby ano a domácí odehráli zápas tak, jak to odehráli, otočilo by se to proti nim. Možná, že při tom průběhu to byla škoda. Okolo pětapadesáté minuty jsem u nich viděl, nevím jak to říct, že jsou naštvaní jeden na druhého. Útočník napadal sám, další dva se přidávali až později. Potom jsme přes ně přecházeli. My jsme se v Plzni nedostali do hry, bohužel tady jim pomohla moje chyba, aby se do něj dostali. I přes to jsme mohli postoupit.“
Trenér Vrba říkal, že na vás někdo křikl „sám“. Byla to chyba v komunikaci?
„Ano. Paradoxní je, že kdyby tady byli lidi, tak jsem to z jedné napálil do autu, ale bohužel tam bylo klasické „sám“, a teprve za chvilku „záda“. Ale je to moje chyba, měl jsem to zahrát pryč, i když jsem ten pokyn zaslechl. Vůbec jsem tam soupeře neviděl.“
Někdy je lepší nehrát fotbal...
„Za normálních okolností bych si na penaltě balon těžko zpracovával. Každý někdy udělá chybu, já ji udělal teď, mrzí mě to, už ji nevrátím. V zápase bylo spousta šancí, jak to napravit. Cítil jsem se celkem dobře, myslím, že i celé mužstvo. Škoda, že jsme to nezvládli.“
Turecko vám štěstí zase nepřineslo. Není pro vás v nadsázce řečeno prokleté?
„To ne, bydleli jsme v krásném hotelu, hráli na krásném stadionu (směje se). Mohli jsme v pohárech pokračovat, fotbalově jsme se s nimi srovnali. Ale i když máme krásný stadion, a vše u nás funguje, tak jsme pořád o nějaký krůček za nimi, ať už třeba ve výplatách... Když jsem slyšel tu Kuijtovu, to je rozpočet celého našeho mužstva. Klobouk dolů před týmem, který máme. Jsem šťastný, že jsme došli tak daleko.“
Vyřazení bolí, ale berete to jako zkušenost, která vám do příště může pomoci?
„Když budu mluvit o sobě, první zápas jsem se necítil dobře, bylo to na výkonu hodně znát. To není omluva, tak to je. Možná, že jsme k tomu měli přistoupit odvážněji, zkoušet je napadat. To je kdyby a na to já nehraju. Kdybychom malinko odhadli své schopnosti a dohráli to doma na 0:0, měli jsme tady větší šanci. Vypadli jsme, ale zopakuju, co jsem říkal. Mužstvo je velmi silné, doufám, že poháry budeme zase hrát. A ne jen předkola.“
