Útočník Michal Ďuriš se pohyboval mezi zatracením a slávou. V prvním poločase se tlačil odvážně do koncovky, ale šance neproměnil. Když na začátku druhého zahodil další velice slibnou, to z výhodné pozice ani netrefil branku, fanoušci už na něj začali pískat. Udobřil si je vítěznou trefou. „Jsem rád aspoň za ten jeden gól,“ neskrýval potěšení.
Kdybyste po takovém průběhu nevyhráli, nepřipadali byste si trochu jako hlupáci?
„Nevím jak ostatní, ale já určitě. Mohl jsem skórovat za stavu nula nula, to by bylo hodně důležité. Měl jsem čistou šanci, kterou jsem ovšem zazdil. Ale na kdyby se nehraje. Sice jsme prohrávali, ale ukázali jsme sílu a zápas otočili. Jsem hrozně rád, že se nám to podařilo. Vyhráli jsme doma a to není nejhorší výsledek. Soupeř musí v odvetě hrát, bude otevírat obranu a toho musíme využít.“
Byla to velká frustrace, když jste se nemohl pořád trefit?
„Určitě není příjemné, když útočník nedává šance. V prvním poločase jsem měl dvě dobré příležitosti, ve druhém další. Jsem proto rád aspoň za ten jeden gól a děkuji všem, že jsme to zvládli a vyhráli. Počítá se to. Věřím, že výsledek 2:1 je z tohoto pohledu pro nás dobrý a že to v odvetě potvrdíme.“
Po dlouhé době jste byl opět na hrotu, jak jste se cítil?
„Je pravda, že jsem tam už dlouhou dobu nehrál, ale přišel jsem do Boleslavi s tím, že trenér chce, abych se přesunul na hrot. Jsem za to velmi rád a doufám, že jeho důvěru potvrdím góly. To bude to hlavní.“
Čekali jste, že bude soupeř tak zlobit?
„My jsme věděli, že proti ázerbájdžánskému klubu hráli dobře, venku si to pohlídali a dali dva góly. To se mohlo stát i nám. Do ničeho velkého se nepouštěli a čekali na naši chybu. Proto jsme velmi rádi, že jsme to zvládli.“