Loni si s Jabloncem vychutnal historický podzim v hlavní fázi Evropské ligy, letos musel vstřebat nečekaný krach už ve druhém předkole. Útočník Martin Doležal přišel mezi reportéry s očima sklopenýma k zemi a smutně vykládal: „Byli jsme lepší, chyběl nám kousíček.“
V neděli jste nasázeli šest gólů Slovácku, zato v odvetě s Pjunikem jste nedali ani jeden. Bolí to?
„Škoda, že jsme si aspoň jeden gól ze zápasu proti Slovácku nenechali na Pjunik. Moc by se nám hodil. Prohráli jsme si to sami, šancí jsme si vytvořili abnormálně hodně.“
Čím to, že jste ani jednu neproměnili?
„Chyběl nám větší klid v zakončení. Hned v první šanci to Maty (záložník Jan Matoušek) dal trochu za mě a já už míč netrefil. Možná jsem to ještě mohl pustit Jovovi (záložníkovi Vladimiru Jovovičovi), kdyby si zařval, že je za mnou. Dával by to do prázdné.“
Ještě něco vám chybělo?
„Víc důrazu. Jednou dvakrát jsme se trefili na malém vápně, často nám skákali do střel… Šli jsme do toho s tím, že to bude úplně jiný zápas než před týdnem v Arménii, že Pjunik bude hrát spíš na brejky. Chtěli jsme být trpěliví, což se nám ze začátku dařilo, ale postupem času jsme začali být nervózní.“
Rostla nervozita s blížícím se koncem zápasu?
„To už hrajete vabank a modlíte se. Buď vám vyjde nákop a míč propadne na správné místo, nebo si pomůžete dobrou standardkou či centrem. My měli snad deset nebo dvanáct šancí, ale gólem bohužel neskončila žádná.“
Ve druhém poločase se zdálo, že byste mohli kopat penaltu po ruce obránce Antonia Stankova. Viděl jste to?
„Míč ho trefil do břicha. Je jasné, že diváci to na sudího vždycky zkouší, ale tohle penalta nebyla. Tušili jsme, že s přibývajícím časem bude soupeř zdržovat, což taky dělali, a pan rozhodčí jim to trochu usnadnil. Ale měli jsme si to uhrát sami, nebudeme se na to vymlouvat. Už je to za námi. Holt budeme muset dohrát sezonu tak, abychom za rok mohli do pohárů znovu.“