Masopust: Útočení mám v sobě. Tijani? Proto přišel. A pochválil debutanta
Nikoliv nouzové řešení, ale plnohodnotná varianta na pozici stopera. Lukáš Masopust proti Zorje svým výkonem ukázal, že si dokáže po celý zápas poradit s bráněním jeden na jednoho a navrch přidá významný přínos směrem dopředu. „Útočení mám v sobě,“ přiznává dlouholetý ofenzivní šikula, jemuž nejprve gól odebral v prvním poločase VAR, aby v samotném závěru upravil skóre Slavia - Zorja na 2:0.
Hráli jste nyní krátce po sobě s dvěma ukrajinskými týmy. Jak byste porovnal Dnipro a Zorju?
„Zorja se více soustředí na defenzivu a má nebezpečné brejky se třemi rychlíky vepředu. Dnipro se snažilo více kombinovat.“
Nepropadali jste beznaději, když se vám dlouho nedařilo vstřelit gól?
„Poslední dobou si zápasy neproměňováním šancí komplikujeme. Já sám mám se zahazováním příležitostí bohaté zkušenosti. (směje se) Místo toho, abychom si utkání zjednodušili a v klidu ho dohráli, tak to musíme v závěru dohánět.“
Proč váš první gól neplatil?
„Ještě jsem to neviděl. Prý si Zafeiris hlavičkoval do ruky, ale neviděl jsem to. Já bych ho samozřejmě uznal.“ (směje se)
Jak se stalo, že jste se v závěru utkání objevil ve vápně soupeře?
„Rád útočím, takže mě to vytáhlo nahoru. Nabíhal jsem si už na centr Ševčíka, ale bohužel mě nenašel. Naštěstí to výborně vrátil Ogungbayi. Bavili jsme se o tom, že chceme centrovat takhle na zadní tyč.“
Hned jste za ním běžel. Chtěl jste mu tím vyjádřit podporu, jelikož je v A-týmu nováčkem?
„Já většinou, když skóruju, tak běžím za tím, kdo mi nahrál. Ogungbayi s námi byl v přípravě a je to prostě hodný, milý kluk, který se neustále usmívá, maká a nic nevypustí. Je to skvělý vzkaz pro naši mládež, že když někdo poctivě pracuje a daří se mu, tak se může posunout do A-týmu. Chtěl bych mu k jeho debutu pogratulovat. Je to skvělé pro jeho budoucnost.“
Poslední gól jste dal loni v říjnu proti Spartě. Schoval jste si ho na dobrou chvíli?
„To už je skoro rok? Asi to tak bude, že jsem si ho nechal na správnou chvíli. Na pozicích, kde nastupuju, se do šancí příliš nedostanete. Dnes jsem jich měl víc, takže jsem za to rád, že jsem jednu i proměnil.“
Jak se cítíte na stoperu?
„Díkybohu ke mně trenéři vždy dávají dobré spoluhráče. Ať už tam mám Igoha (Ogbua), Holiho (Tomáše Holeše), nebo Aihama (Ousoua), tak se mi hraje dobře. Kluci skvěle brání, čímž mi hodně pomáhají a já mám prostor soustředit se na rozehrávku, která je mým hlavním úkolem.“
V minulé sezoně jste ztratili řadu zápasů, které vypadaly jako ten proti Luhansku. Jak vám pomáhá Muhamed Tijani?
„Musím zaťukat, že soupeře nepouštíme na rozdíl od minulé sezony do šancí, což je ten největší rozdíl. Tijani pro tohle přišel. Je vysoký, silný a výborný ve vápně. Po přípravě to měl složitější, protože se jeho nohy a hlava musely vzpamatovat. (směje se) V posledních zápasech je velkým přínosem. Chodí na hřiště s tím, že to budeme hrát na něj. Za dnešek i minulé zápasy mu děkujeme. Je super mít opět vysokého útočníka, který umí dát gól.“
Potřebovali jste typologicky takového útočníka?
„Určitě. Byl tu Škoďák (Milan Škoda), který v tom byl fantastický, a od té doby už se to nikomu nevedlo. Máme skvělé náběhové hráče, ale když soupeř zaleze do vápna, jak to často bývá, tak potřebujete vysokého siláka.“
Po gólu na 1:0 jste stále hráli otevřeně. Nebylo to zbytečné riziko?
„Jeden jejich brejk byl hodně nepříjemný. Naštěstí Vlčák (Tomáš Vlček) si dnes s sebou vzal motorku, takže Alefirenka rozhodil a Tomáš Holeš ho dorazil. Trenéři sem do Slavie s touto taktikou přišli. Chtějí hrát totální fotbal a bavili jsme se o tom již o poločase, že když dáme gól, tak nepolevíme a budeme chtít přidat další. Občas se soupeř do šance dostane, ale naštěstí jsme to vždy vyřešili.“
Na začátku utkání zpívali diváci hymnu, jak se vám při tom hraje?
„Posledně ji asi zpívala moje manželka, takže jsem si na ni vzpomněl. Jak si to doma nacvičovala, tak se ji naučily i děti, což je hezké. Poslouchala se mi příjemně i sám jsem si ji chvíli zpíval s fanoušky.“
Ve čtvrtek slavil Mick van Buren narozeniny. Jak to v takovém případě v kabině vypadá?
„Většinou si jeden hráč vzpomene a začnou všichni přát. U nás to funguje tak, že se dají peníze do týmové pokladny a jednou za měsíc se koupí velká večeře pro všechny. Většinou to bývá sushi. Takhle to u nás chodí.“
