Kairinenův příběh: osekaný jídelníček, deprese, pomohl návrat domů
Téma, při kterém se sparťanský záložník Kaan Kairinen během rozhovoru pro iSport Premium zarazil a na chvíli odmlčel (celý rozhovor čtěte ZDE>>>). Nechtěl se o tom bavit. Kluk z finského sídliště měl už od mládí jasně narýsovanou cestu, jak se stát profesionálem. Fotbal ho okamžitě nadchnul. Dostal se k němu především díky o dva roky staršímu bratrovi, který však kvůli operovanému kolenu se sportem předčasně skončil a nyní vlastní elektrikářskou firmu. A i Kaan se v kariéře ocitl na hraně.
S fotbalem začal ve finském městě Turku, kde se narodil a vyrůstal. Hrál za místní Inter, klub v něm právem viděl generační talent.
Kairinen už v patnácti letech debutoval v nejvyšší finské soutěži, podepsal profesionální smlouvu a v další sezoně rozhodně nebyl v A týmu jen do počtu. Odškrtl si v ní pětadvacet ligových zápasů. Na hřišti ještě coby teenager úspěšně proháněl dospělé. Všechno šlapalo podle plánu. Sen, aby se stal fotbalovou hvězdou, rázem dostal reálné obrysy.
První zádrhel však nastal při prvním zahraničním angažmá. Jen pár měsíců před osmnáctými narozeninami se vydal do Dánska. Bez váhání si sbalil kufry a zamával rodině.
„Už jsem s tím v pohodě a dokážu o tom mluvit, ale příliš nechci. Důvodem je, že už se to stalo kdysi dávno a nemá to na mě delší dobu vliv,“ vysvětlil Kairinen, proč o začátcích v Midtjyllandu odmítl mluvit. Před rokem se svěřil finskému magazín Seura.
Dveře do prvního týmu měl přibouchnuté, dlouhé měsíce zůstával jen mezi dorostenci. Prosadit se v novém klubu nebylo tak snadné, jak si původně představoval. Bojoval s velkou konkurencí, což se nakonec proměnilo až v moment, kdy chtěl skončit.
Potíž byla v jídle. Kairinen při vážení a měření tělesného tuku srovnával výsledky s ostatními hráči v týmu. Když někdo nabral dva kilogramy nebo procento tuku, rázem se bylo o čem bavit.
Finský talent proto osekal jídelníček, chtěl mít nejnižší hodnoty. Vymazal z něj máslo i jiné tuky, v obchodech mezi regály poctivě pročítal složení na etiketách. Postupně vyškrtal také sacharidy.
Velká chyba. Najednou byl bez energie, při tréninku i zápase. Logicky výkonnostně zaostával a oslabené tělo bylo náchylnější na drobná zranění, často se léčil s chřipkou.
Ocitl se tak v začarovaném kruhu. V hlavě ztratil naději, že by se mohl vůbec prosadit, propadl depresím. Když si po tréninku vyšel s kamarády, bavil se. Jenže ve chvíli, kdy zůstal v bytě, černé myšlenky se okamžitě vrátily. Ráno nechtěl vstávat z postele, volný čas zabíjel hraním videoher.
Na pomoc do Dánska dorazila maminka. O tom, co její syn prožívá, však tehdy nevěděla. Kairinen dlouho váhal, pak se však rozhodl. Zavolal agentovi a zatoužil po návratu domů, za rodinou. Hostoval v Interu Turku.
A bleskově se zase bavil fotbalem. Měl zázemí, kolem sebe známé tváře. Problémy se stravou postupně ustoupily a finská naděje znovu naplno nakopla přibrzděnou kariéru.
Kairinen další zahraniční štaci už zvládl. V norském Lilleströmu se probral definitivně, letos v lednu ho vykoupila pražská Sparta, s níž okamžitě oslavil mistrovský titul. A nyní vyhlíží zápasy v Evropské lize.
Finský reprezentant je zkrátka šťastný, a na hřišti je to znát.
