Šok. Jinak se nedá popsat to, co se stalo v první půli duelu, který Slavia musela bezpodmínečně zvládnout. Ne nadarmo označil Jindřich Trpišovský, že o zápase se slavným belgickým celkem přemýšlí jako o vyřazovacím. Pokud vezmeme jeho slova vážně, co z výsledku máme chápat? Že je Slavia v boji o jarní boje v Evropské ligy vyřazena? Ne, stále ještě šance má. Ale visí na tenoučkém vlásku.

V kritickém momentu hrál hlavní roli jindy spolehlivý, ba tuto sezonu přímo excelentní Christos Zafeiris. Drobný Řek se mazlil s balonem déle, než by bylo zdrávo, jako kdyby se chtěl inspirovat sparťanským Kaanem Kairinenem, jehož ztráta uprostřed hřiště dala Letenským proti Feyenoordu Rotterdam definitivní ránu do zátylku.

Zafeiris ale ztratil v mnohem nebezpečnější pozici, přímo u vlastního vápna a jako předposlední hráč. Nilson Angulo už neměl moc problémů obstřelit překvapeného Antonína Kinského. Mladý gólman pak vztekle nakopnul drn. Ve středu mluvil na tiskové konferenci o své detailní přípravě na střelce soupeře, ale jak se dá připravit na takový zkrat?

Článek pokračuje pod infografikou...

Pak přišla křeč. Slavia evidentně postrádá ingredienci, bez které je její hra bez chuti – intenzitu. Není divu, při maximálně náročném týdnu, které obnášely tři ligové zápasy, Trpišovský rotoval minimálně. A právě třeba hříšník Zafeiris nastoupil v základní sestavě popáté během dvou a půl týdne. Pro nohy i hráče masakr. Zvláště když musíte otáčet skóre.

Bohužel ne pouze o gól, ale o dva. Další zaváhání v obraně navázal svým nedůrazem David Douděra a rázem se křepčili opět Belgičané. Tvrdou střelou po zemi se trefil Yari Verschaeren. Hráči Anderlechtu nejsou totiž žádní amatéři, sami v ligové fázi Evropské ligy atakují první místo! Když jim nabídnete dvě šance, promění.

Ne, nedá se říct, že by Slavia druhou půli odepsala. Naopak, na Anderlecht se hráči vrhli s takovou vervou, jakou si fanoušci zřejmě představovali od první minuty. Do vápna pod fanouškovským kotlem, na který se každému slávistovi hraje dobře, létal jeden centr za druhým. Nepřesnosti ve hře nahrazovala výšková převaha v boxu.

Další zázrak pod Tribunou Sever, před kterou se děla dramata proti Seville či Rakowu, se ale neudál. I přesto, že vápno Slavie se pro Belgičany stalo územím daleko vzdáleným, vytěžili z tlaku domácí jen jeden gól. Jak jinak, než z centru, když roh Lukáše Provoda prodloužil Tomáš Chorý ideálně na zadní tyč.

To ale bylo málo, prohru gól jen mírnil. Stejně málo jako jeden bod, který „sešívaní“ v domácích zápasech Evropské ligy udělali. Nyní je pohárové jaro v mlze nejistoty. Slavii čekají dvě lednová utkání, v Soluni a doma proti Malmö. Jedno zaváhání a místo plánované evropské jízdy přijde jen smutek.