Nyní se český rodák chystá na duel Evropské ligy FC Janov–Slavia jako fanoušek... Domácích!

„Bomberova“ popularita neutuchá ani několik let po skončení kariéry. A není se čemu divit. Vždyť Skuhravý, který červenomodrý dres FC Janov oblékal od roku 1990 pět sezon, je stále veden v kolonce „historicky nejlepší střelec klubu“. Jeho padesát sedm branek ční nade všemi.

A když se podíváte do odborných magazínů na nejlepší jedenáctku celé historie klubu (vznikl už v roce 1893), můžete se spolehnout, že v ní jméno Skuhravý nebude na hrotu chybět.

Čtěte dále: Slavie, třes se! Vyzve tě lídr Serie A »

„V Itálii se prostě nezapomíná,“ vysvětluje to v telefonickém rozhovoru pro Sport legendární útočník. V poslední době o něm v Česku mnoho informací nebylo. Na veřejnost prosáklo jen to, že žije na Apeninském poloostrově a založil fotbalovou školu, která nese jeho jméno.

Platí tedy stále, že máte v Janově fotbalovou akademii?
„Ano, to souhlasí. Do mé školy chodí asi dvě stě osmdesát dětí. Jsou v různém věku, od pěti šesti let až do osmnácti. Každá kategorie má svoje tréninky. Přes víkendy samozřejmě děti hrají zápasy.“

Jak jste se k takové práci dostal?
„Jak? Celý život jsem přeci dělal u fotbalu, tak to nebyl zase takový problém.“

Slyšel jsem, že nápad vzešel z vaší hlavy.
„Tak napůl, ale spíše to bylo ze strany klubu. Ta akademie nespadá pod FC Janov, je to škola, která patří policejnímu klubu v Janově, který hraje čtvrtou ligu. Přišli za mnou s tím, jestli by nemohli použít moje jméno a jestli bych u nich nechtěl pracovat.“

Váhal jste jestli přijmout?
„Ne, tohle je totiž ohromně zajímavá práce.“

Trénujete děti přímo na hřišti, nebo celý projekt jen zastřešujete?
„Ano, bývám s nimi přímo na hřišti.“

To na vás asi očima pořádně visí, vždyť v Janově jste stále legendou, ne?
„Samozřejmě, že ten jejich vztah ke mně cítím a je to příjemné. Oni dobře vědí, kdo jsem. Vědí to od rodičů, kteří se na mě chodili dívat, když jsem ještě hrál. Ty děti vědí odmalička, kdo je Skuhravý. Janov je totiž hodně fotbalové město.“

Jste v Janově pořád stejně populární, nebo už vaše sláva uvadá?
„Je to pořád stejné. Tady je to jiné, když se někdo u lidí tak zapíše, tak se v jejich hlavách drží pořád stejně, jako když se hrávalo.“

Jak se popularita projevuje?
„Lidé po mně chtějí podpisy nebo se chtějí třeba vyfotit. Chodím také na různé akce pro mládež a pro děti, jsou to různé charitativní projekty. V Janově potkávám kluky, kteří mi ukazují fotku z roku devadesát jedna. Tehdy jim byly tři roky a vyfotili je se mnou jejich tátové. Dnes už jsou z nich třeba dvacetiletí kluci, ale nezapomněli.“

A nejmenují se Tomasso?
„Hodně z nich má tohle jméno. Kamarádi si ze mě pořád dělají srandu, kolik ženských jsem měl, protože tady se každý druhý jmenuje Tomáš. Tohle jméno se dětem narozeným za éry, kdy jsem hrával, dávalo hodně často. To taky potěší.“

To máte asi hodně Tomassů mezi svými svěřenci, ne?
„Přesně tak, můžu říct, že jich mám pod sebou opravdu dost. Neříkám, že je to každý druhý nebo třetí, ovšem je jich tady skutečně dost.“

Vás popularita stále neomrzela?
„Mně to nikdy nevadilo, naopak je to hodně příjemné.“

Žijete v Janově i z tohoto důvodu?
„Ano, je to i kvůli tomu. Důvody jsou však také pracovní. Komentuju totiž také v televizi. Chodím do studia, glosujeme přenosy italské ligy. Hodnotím různá utkání a diskutujeme nad nějakými tématy, která jsou zrovna aktuální.“

Jak často do televizního studia chodíte?
„Třikrát týdně. Do toho však ještě dělám i fotbalového skauta pro FC Janov. Vyhledávám talenty i pro jiné kluby. Volají mi manažeři různých týmů a ptají se mě, co si myslím o konkrétních hráčích. Mám toho docela dost, i když ta televize zase takový problém není, je to totiž večerní záležitost. Ale celkově toho je hodně.“

Která z profesí vás uspokojuje nejvíc?
„Abych pravdu řekl, tak to, co mě baví, je fotbal. A tedy trénování dětí. Můžete být u toho, jak se po měsíci zlepšují. To je na tom nejhezčí, u téhle profese je totiž za vámi vidět práce a výsledky, u těch ostatních zase tolik ne.“

Sám si do míče ještě také někdy kopnete?
„Ano, ale pravidelně nikde nehraju. Chodím jen na různé sranda mače, tyhle akce navíc mají většinou charitativní nádech. Vybereme nějaké peníze a můžeme tak přispět nějakým nemocným a lidem, kteří je potřebují.“

Vaše koleno, kvůli kterému jste ukončil kariéru, ještě drží?
„To koleno je špatné. S tím už se prakticky hrát nedá. Někdy to hodně bolí. Ale hlavně jde o to, že když si zajdu zahrát, tak mi oteče a už pomalu ani nemůžu chodit.“

Na operaci se nechystáte?
„Zatím ne, tlačím ji před sebou. Půjdu až později.“

Jste stále historicky nejlepším střelcem klubu, jak si tohoto primátu ceníte?
„Hodně, cítím, že mě díky tomu lidé tady v Janově obrovsky uznávají. Chodím se dívat na každý zápas Janova, lidi mě tam vidí, jsou na mou tvář zvyklí. Občas se objevím i na tréninku, znám se se současnými hráči. V Itálii si hodně váží lidí, kteří něco dokázali.“

Dokonce figurujete i v historicky nejlepší jedenáctce celého klubu, čím to, že jste se do myslí lidí tak zapsal?
„Mám štěstí, že mě zatím nikdo z té nejlepší jedenáctky nevytlačil. Výhodu jsem měl i v tom, že dřív byla trochu jiná doba. Nepřestupovalo se tolik, jako se přestupuje teď. Když někdo trochu vyletí, hned dostane nabídku z lepších mančaftů. Dneska hráč vydrží v mančaftu nejdéle dva roky. Já jsem v Janově vydržel pět sezon, střílel jsem hodně gólů, stal jsem se pro místní legendou, váží si mě. S Carlosem Aguilerou jsme byli skvělý pár, jeden měl sto devadesát centimetrů, druhý sto padesát. Ale hráli jsme spolu poslepu.“

V Janově jste oblíbený, musí se vám tam tedy žít příjemně, že?
„To máte pravdu.“

Po skončení kariéry v Itálii jste se vrátil do Česka, proč jste se vlastně rozhodl odjet zpět do Itálie?
„Bylo to hlavně kvůli té nabídce na komentování pro televizi. Dostal jsem se k tomu přes jednoho kamaráda. Dali mi smlouvu, a tak jsem se do Janova přesunul natrvalo. Na to se začaly nabalovat další a další věci.“

Vrátíte se někdy žít do Česka?
„To je těžké nyní vypálit. Zatím mám v Janově práci, líbí se mi tady. Mám tady přátele, kteří mi pomůžou bez ohledu na to, jestli jsem dole, nebo nahoře. Mám rád to klima, sluníčko a moře.“

Takže na Apeninském poloostrově je vám lépe?
„To určitě. Rozhodně to není jen tím, že tady mám práci. Jak jsem řekl, je to i tím, že mě tady uznávají víc než doma. Ta kultura je tady jiná. Nezapomíná se tady jako u nás. Máme velké fotbalisty, vezměte si třeba, co dokázal Masopust, co odvedl pro republiku. Jenže v Česku se o něm moc nemluví. V Itálii si lidé pamatují všechny významné Čechy, nejen fotbalisty, třeba i Zátopka. Pro Italy jsou tito pánové velké osobnosti.“

Vás lidé na ulicích poznávají jen v Janově, nebo v celé Itálii?
„V celé Itálii! Není rozdíl, jestli přijedu do Milána, do Říma, nebo na Sicílii.“

Ještě máte svou proslulou hřívu, nebo už jste se ostříhal?
„Dlouhé vlasy mám stále, lidi v Janově mi říkají, že kdybych se nechal ostříhat, tak ztratím svou image. Možná, že už bych tady nebyl tak populární, protože by mě někteří nepoznali. Já jsem byl totiž vždycky spojovaný s bujnou hřívou.“

Takže když budete mít popularity dost, stačí ostříhat vlasy?
„Přesně tak.“ (směje se)

Počítám, že díky známé tváři kolikrát nemusíte ani v restauracích platit, ne?
„No, někdy to tak je. Musím říct, že se mi v Itálii žije opravdu příjemně. Hlavně lidi jsou tady fajn, přijde mi, že jsou pořád v dobré náladě. A všichni tady žijí fotbalem, od šestiletých kluků až po sedmdesátileté babičky.“

Cítíte se už napůl Italem?
„Ano, dá se říct, že rozhodně. Když to řeknu naplno, tak se tady cítím jako doma, jako bych se tady narodil.“

Z vašich slov cítím, že už se do Česka zřejmě natrvalo nikdy nevrátíte…
„Ano, zatím to tak vypadá.“

A cítíte se ještě vůbec Čechem?
„Ale to jo, Čech jsem pořád, ovšem moje srdce je v Itálii.“

Rodinu máte v Česku?
„Ano, v Janově žiju sám, rodina mě ale navštěvuje. Já se podívám do Česka tak dvakrát třikrát do roka.“

Nestýská se vám po rodné zemi?
„Ani o tom nepřemýšlím, tady se cítím dobře, navíc mám dost práce, tak si to ani nestačím uvědomit. Stýská se mi po dětech, ale ty vídám. Jedna dcera dokonce studuje vysokou školu v Miláně, má i státnice z italštiny, s ní se vídám často, jezdí za mnou skoro každý víkend.“

Byl jste proslulý bohémským životem, změnil jste se v tomto ohledu?
„Myslím, že jsem takový bohém nebyl ani předtím. Dost věcí bylo nafouklých. A jestli jsem se změnil, to si netroufnu hodnotit. Ale klidnější určitě jsem.“

Takže v autě už taky nejezdíte zběsile jako dřív?
„Ke své profesi auto potřebuju, takže v něm jezdím stále. A když někde musím být včas, tak na to i trochu šlápnu, ovšem rozhodně to není žádná nebezpečná jízda. Baví mě jezdit, ale je to úplně v klidu. Jak říkám, jsem klidnější.“

Ještě k vaší budoucnosti, neláká vás trénovat dospělé?
„A víte, že o tom přemýšlím. Ovšem musím si udělat trenérskou jedničku. Nemám na to nyní tolik času, věnuju se hlavně těm mladým. Ovšem do budoucna je to rozhodně jedna z variant, kterou mám pořád v hlavě.“

Jak vůbec v praxi vypadá vaše činnost ve fotbalové akademii, která nese vaše jméno?
„Mám svoje trenéry, se kterými připravuji jednotlivé tréninkové jednotky. Ale samozřejmě chodím i přímo na hřiště. Tam si vždy vyberu nějakou skupinu kluků a věnuju se jim. U těch mladých je to především o tom, aby je to bavilo. Děláte s nimi ty první fotbalové krůčky. Taky to má své kouzlo. Ty starší pak už učíte všemu. Ať je to samotný fotbal, taktika, poziční hra, tak i chování.“

FC Janov nyní vévodí Serii A, hraje evropské poháry. Fandové asi prožívají velkou euforii, že?
„Samozřejmě, vždyť jsme první. A Sampdoria je třetí se stejným počtem bodů. Celá Itálie nyní mluví o tom, jak Janov vládne Serii A.“

Je ta euforie srovnatelná třeba s vaší érou, kdy jste se dostali například až do semifi nále Poháru UEFA?
„Jednoznačně. Vždyť je to sedmnáct let, co jsme naposledy byli v nějakém evropském poháru. Lidi jsou v obrovské euforii a hrozně se těší na první zápas skupiny, který je na programu ve čtvrtek se Slavií.“

Fotbalové pobláznění je v Janově možná ještě umocněné tím, že se klub dlouhou dobu protloukal jen ve druhé nebo třetí lize, ne?
„Ano. Dá se říct, že za to můžou dobré nákupy, v poslední době totiž do Janova přišli opravdu kvalitní hráči. Ovšem hlavně tady je výborný trenér (Gian Piero Gasperini – pozn. red.). Janov pod ním hraje jeden z nejlepších fotbalů v Evropě. A to není jen názor janovských obyvatel, tohle si myslí i nezávislí odborníci. Ať už je to třeba trenér italské reprezentace Lippi nebo trenér Interu Mourinho. Pořád o tom někdo mluví v televizi.“

Takže Gasperini je hlavním strůjcem současných úspěchů?
„Ano. Ještě před několika lety to byl přitom trenér mládeže, působil v Juventusu. Ale dostal tuhle šanci a chytil ji za pačesy. Je to výborný taktik.“

V zápase se Slavií asi o favoritovi nebude pochyb, že?
„To ne, ovšem na druhou stranu se to nesmí podcenit. Mančafty jako Slavia sem přijedou a dovedou kousat, vědí totiž, že tady nemůžou nic ztratit. Trenér na to hráče připravuje. Už o tom píšou i v novinách, všichni jsou si vědomi, že kvalita je na straně Janova, o Slavii toho moc nevědí. Od fanoušků a médií možná podcenění hrozí.“

A co od hráčů?
„Z jejich strany určitě ne. Vědí, že ten zápas má velkou váhu. Pohárový duel je vždycky důležitý a hrát po sedmnácti letech v Evropě, to je výzva. Hráči a trenér si toho jsou dobře vědomi.“

Ovšem italské týmy někdy v minulosti Pohár UEFA příliš nebraly. Víc se soustředily na Serii A. Bude Evropská liga dostatečnou motivací pro hráče?
„To stoprocentně. Hráči si nemohou dovolit nic podcenit, už kvůli fanouškům, kteří na zápas přijdou. Mentalita je tady jiná, fandové jsou na klub strašně hrdí a hodně ho podporují. Vždyť Janov je jedním z nejstarších klubů v Itálii. Janov podle mě přistoupí k Evropské lize úplně stejně, jako by působili v Champions League.“

Na co by si měla dát Slavia pozor?
„Určitě na útočníky Palacia a také Crespa. Nebezpeční jsou také křídelní záložníci. Ti umí perfektně obejít hráče a připravit míč pro zakončovatele. V ofenzivě je velká síla Janova.“

Není naopak z hlediska defenzivy riskantní rozestavení 3 – 4 – 3, a tedy hra na tři obránce?
„Myslím si, že ne. Janov sice hraje jen na tři beky, ale systém hry a bránění mají natolik v krvi, že rozhodně s defenzivou nemají problém.“

Setkal jste se s trenérem Jarolímem, když byl na zápase Janova s Neapolí?
„Ne.“

Ani vám nevolal, aby zjistil nějaké informace?
„To také ne. On si je určitě získá sám a jiným způsobem, má na to dobré kontakty a lidi, kteří mu s tím pomůžou.“

Jak zápas podle vás dopadne?
„Fandím rozhodně Janovu. Věřím, že vyhrajeme a že tři body zůstanou doma.“