Na Ukrajině začala válka. Ruská armáda vtrhla do cizí země a zabíjela nevinné lidi. V kabině Slavie nebyla před zápasem nálada na fotbal. Taras Kačaraba a Maksym Talovjerov se snažili kontaktovat své rodiny, emotivně prožívali šílenou situaci ve své zemi. Přesto oba vyrazili na Fenerbahce a pomohli po vítězství 3:2 k postupu do osmifinále Konferenční ligy. „Musí to být neskutečně těžké, když se doma dějí takové věci a vy máte jít hrát fotbal. Je obdivuhodné, jak to oba zvládli,“ smekal po utkání trenér Jindřich Trpišovský.
Dnes to byl hrozný den pro Ukrajinu, pro miliony lidí v její zemi. Vy máte dva hráče ukrajinské národnosti v kabině – Tarase Kačarabu a Maksyma Talovjerova. Můžete popsat atmosféru, která byla od rána v mužstvu?
„Nebylo to nic jednoduchého. Kluci mají na Ukrajině rodinné příslušníky, můj asistent Jarda Köstl má manželku ze stejné země. Sledovali jsme to podrobně, situace dnes vyeskalovala. Kluků nám bylo hrozně líto. Je to obrovská bezmoc. Snažili jsme se je podpořit, mluvili s nimi o jejich roli v zápase. To je jediné, co jsme s tím mohli dělat. Taras od rána hltal zprávy na telefonu, zjišťoval, v jakém stavu jsou jeho nejbližší. Atmosféra nás určitě poznamenala. Byl to obrovský šok.“
Bylo ve hře, že by ani jeden z kluků nehrál?
„Samozřejmě bychom to respektovali. Vycházeli jsme z toho, v jakém jsou stavu. Nechci citlivé věci tahat moc ven, ale na Tarasovi to bylo vidět extrémně. Snažili jsme se mu pomoct. Musí to být neskutečně těžké, když se doma dějí takové věci a vy máte jít hrát fotbal. Je obdivuhodné, jak to oba zvládli. Mluvili jsme s nimi, probírali situaci… Doma nemohou nikomu pomoct. Přesto jejich odpověď byla krátká a stručná: chceme být s týmem. Znovu opakuji, oba zápas zvládli skvěle.“
Krátce před zápasem se Edenem linula tklivá píseň Karla Kryla Bratříčku, zavírej vrátka. Mnoha lidem, zejména těm starším, to jistě připomnělo okupaci Československa v roce 1968. Jak to na vás zapůsobilo?
„Jsem trochu starší generace, tuhle dobu jsem však nezažil. Nicméně jsem ovlivněný rodiči. Vím, co tady tenkrát probíhalo. Karla Kryla jsem tajně poslouchal doma, táta mně jeho písně pouštěl, spoustu textů umím nazpaměť. Zasáhlo mě to hodně. Kdyby někdo před časem řekl, že Rusko rozpoutá válku v Evropě… Je to nepochopitelný, neuvěřitelný. Odehrává se to kousek od nás. Člověk se ptá, kde se to může zastavit, co se bude dít dál. Před časem jsme řešili covid, a teď pár set kilometrů od nás létají rakety, obsazují se lidem domovy a ve válce umírají lidé. Nejsme na to připravení, je to obrovský šok. Člověk si říká, že mají lidi mozek, že se to vyřeší, ale dnes je to realita. A pro naše kluky je to neskutečně těžké.“
Vraťme se k zápasu. Jak hodnotíte výkon dvougólového střelce Yiri Sora? Mohl by být v budoucnu útočnou jedničkou?
„Jirka podal ještě lepší výkon, než v Istanbulu. Zápas měl nějakou typologii, byl silný s míčem zády k bráně. Na druhou stranu kluci dlouho nezažili, aby měli tolik komfortu při přebírání míče. Konkrétně Jirka nebyl tolik atakovaný, což mu vyhovovalo. Bylo znát, že soupeř z něj měl obrovský respekt. Jeho výkon byl výborný. Těžko se mně to říká, protože my jsme takoví kanonýři, že když u nás někdo dá dva góly, tak říkat, že nehrál super, je rouhání. Při klidu a lepším řešení však Sor mohl mít bodů jak Jarda Jágr v nejlepším zápase v NHL. Nevyužít takové možnosti příště, může nás to mrzet.“
V Turecku se vaše jméno spojuje v souvislosti s Besiktasem. Můžete do klubu přijít v létě?
„To je otázka na mého manažera. V zimě nějaký kontakt proběhl, ale ve Slavii mám dlouhodobou smlouvu, jsem tu spokojený. Máme tady rozdělanou práci. Nicméně za kontakt jsme poděkovali.“
