PŘÍMO Z ROTTERDAMU | Tenkrát byla pořádná kosa. Ve vyhřátém pokoji, jednoho zimního rána roku 1931, se probudil Leen van Zandvliet. Předseda Feyenoordu otevřel oči a dvakrát zvolal: „Mám to, mám to!“ Zdálo se mu o nádherném stadionu. Vizi si ihned poznamenal na papír a vše začal realizovat. Tak vznikla legenda.
De Kuip. Magické místo světového fotbalu.
Na místě, kde se odehrávaly velkolepé zápasy a kde zpíval Bob Dylan, podruhé v sezoně nastoupí Slavia.
Van Zandvliet si vysnil stadion pro pětasedmdesát tisíc fanoušků s dvěma patry nad sebou. V předválečné době silně výjimečná věc. Takovými stavbami se mohli chlubit baseballoví Yankees v New Yorku nebo fanoušci Arsenalu se svým chrámem Highbury.
Traduje se, že stavba De Kuip byla velmi sofistikovaná, ale také prošpikovaná úsměvnými příběhy. Architekti primárně řešili především skelet, hrubou stavbu. Až poté si uvědomili, že fotbalový zápas není úplně nejkratší zábava. Lidé tráví na stadionu i více než tři hodiny. Musí pít, najíst se, skočit si na toaletu. Proto se mezi ocelovými vazníky, trochu na sílu, vybudovaly bufety a toalety.
De Kuip byl postaven v rekordním čase. Za neuvěřitelných deset měsíců, připravený byl 23. července 1936. Než se ale na stadion nahnali fanoušci, bylo potřeba tribuny odzkoušet. Vizionář Van Zandvliet pozval do rotterdamské arény 1500 mariňáků a nezaměstnaných. Na trávníku pak postával s velkým megafonem a žádal osazenstvo, aby se v obou patrech chovali jako během zápasu. Poskakovali, fandili, slavili góly, objímali se po vítězství. Pilíře vydržely. Hopsající partička za poněkud dobrodružnou výpravu dostala nápoj a doutník k tomu. Hezké, že?
Sedmadvacátého března 1937 se konečně hrál fotbal. De Kuip se nezaplnil úplně po střechu, ještě se testovala infrastruktura. Přesto v hledišti bylo čtyřicet tisíc hlav sledujících vítězství Feyenoordu nad belgickým Beerschotem (5:2). O měsíc a půl později pak přijela reprezentace „tulipánů“, Nizozemsko skolilo Belgii a začala se psát slavná historie výjimečného místa. Multifunkční stavba hostila motokrosová, atletická i gymnastická mistrovství. V roce 1978 přijela hudební ikona Bob Dylan. Díky obřímu úspěchu se zde později představily i další světové megahvězdy Michael Jackson, David Bowie nebo kapely Rolling Stones a Metallica.
Přitom to tak vůbec nemuselo být. Během druhé světové války hrozila stadionu demolice, stejně jako dvakrát poté. Pro válečný průmysl byla potřeba vysoce kvalitní ocel, které De Kuip poskytoval dostatek. Naštěstí se našel jiný zdroj a chlouba Rotterdamu zůstala stát. I na počátku devadesátých let minulého století to vypadalo bledě. Stadion chátral, ničila ho eroze a hniloba. Demoliční plány se ale změnily v renovační. Před osmadvaceti lety byl poprvé zrekonstruován a jako první si na něm zahrál český národní tým proti domácí reprezentaci. Kvalifikační zápas o postup na mistrovství Evropy do Anglie skončil bezbrankovou remízou.
Nyní se plánuje další honosná přestavba. Jenže kvůli chybějícím financím je začátek prací odložen s plánem dokončení na jaře nebo v létě 2025.
