PŘÍMO Z ATÉN | Trefit to, bylo by nejspíš velmi brzy po starostech. Jenže Davidu Douděrovi rána v prvním poločase, po jeho hezké akci, nesedla. Tak Slavia musela s tlakem Panathinaikosu bojovat dál, k čemuž pomohl právě i mladý obránce.
Co říkáte na postup, který jste si vybojovali v bouřlivé atmosféře?
„Nejlepší a největší zážitek v životě, v kariéře. Cením si toho, celý tým, bereme to všema deseti, je pecka, že jsme postoupili a teď poslední dvojzápas.“
Mohl jste to uklidnit už dřív, kdybyste proměnil svou šanci. Co se nepovedlo?
„Sám ze sebe jsem ani tak těžkou hlavu neměl, spíš za ostatní. Mrzelo mě, že jsem to nedal kvůli Slavii, ne kvůli sobě, sebe neřeším. Mohli jsme uklidnit kluky, Slavii… Dostal jsem se tam, měl jsem to spíš řešit po zemi. Chtěl jsem to narvat vysoko, zvednout to, aby gólman neměl šanci, ale zbytečný, měl jsem to dát po zemi.“
Jak otravné byly ty lasery, které vám svítily do očí?
„Mně snad ani během zápasu nesvítily, protože se svítí po nejlepších hráčích, takže to u mě nehrozilo. (smích) Už na rozcvičce jsme to vnímali, při střelbě, je to nepříjemné. Atmosféra byla super, těch laserů je škoda, přijde mi to zbytečný, trapný, škoda toho… Jinak atmosféra bombastická, fakt peklo, užili jsme si to, byla to pro nás opravdu nepříjemná válečná zóna, ale fotbalista pro tyhle okamžiky hraje, aby to zažil. A musí to zvládnout vnitřně. Když se to zvládne, tak z toho jsou takové výsledky a šťastné konce.“
Vy teprve takové zápasy pomalu střádáte, jaký otisk ve vás zanechá postup přes Panathinaikos?
„Jsem extrémně pyšný, je vidět ta síla týmu, semkneme se a bojujeme jeden za druhého. Nekoukáme na to, co máme na zádech, ale na to srdce. Je dobře, že to máme takhle nastavené, ty větší zápasy se rozhodují vůlí a srdcem. Jsem za to fakt rád.“
