Radovy vzpomínky na Turecko: Metry sněhu a bacha na tílka. Věří Slavii?
PŘÍMO ZE SIVASU | Ve městě mezi horami prožil rok a půl. Třetina byla úspěšná, pak ho zabrzdila zranění a také místní klasika. Když se hráč znelíbí, je s ním amen, i když stál velké peníze. Osmatřicetiletý Tomáš Rada, bývalý obránce Plzně či Slovácka, bratr nynějšího tahouna Hradce Králové Jakuba, působil v Sivassporu v letech 2011 - 2012. Jak vidí šance Slavie?
Na začátku roku 2011 sice Plzeň valila za prvním titulem, Rada byl její důležitá součást, přesto kývl na nabídku z Turecka. V Sivasu, kam zamířil se spoluhráčem Janem Navrátilem, ho uvítalo počasí, které opravdu nečekal.
O co šlo?
„U nás si to málokdo dovede představit. Bereme to tak, že Tureckou jsou moře, nádherné pláže i počasí. No a my přijeli do Sivasu v lednu, byla neskutečná zima, přes dva metry sněhu. Bylo to hodně zajímavé. (usmívá se).“
Líbilo se vám město?
„Ta oblast má asi 400 tisíc obyvatel, město je malé. S nadsázkou tam byl v té době jeden hotel, obchod Adidas, Pierre Cardin a Burger King. Vyžití nic moc, ale to se dalo vynahradit v Istanbulu, kde je to obrovské, na druhou stranu to tam stojí daleko víc. (usmívá se)“
Překvapily vás i životní poměry, kultura?
„Je to uprostřed Turecka, náboženský vliv silnější než v Istanbulu. Pro mě jako pro chlapa se zase tolik neměnilo, ale manželka si musela dávat v létě trochu bacha, jak se obléká. Šlo o topíky, tílka, občas někdo koukal blbě. Ale zase všichni věděli, že je to moje manželka, takže to nebylo nějak hrozné. Fotbal je tam druhé náboženství.“
Proč jste vlastně angažmá přijal?
„Upřímně, byla to finančně velice zajímavá nabídka. Navíc jsem chtěl zkusit něco nového, v Plzni jsem byl už šest let. Je to sice Turecko, ale liga je velice kvalitní. Krok zpět to rozhodně nebyl. Na druhou stranu, kdyby měl člověk křišťálovou kouli, tak by zůstal ve Viktorce. Přišly ty největší úspěchy.“
Rozhodoval jste se složitě?
„Ono už to začalo půl roku předtím, když jsme vyhráli domácí pohár a hráli v předkole Evropské ligy s Besiktasem. Od té doby mě sledovali. V prosinci přišla nabídka, přípravu jsem ještě začal v Česku, ale upeklo se to rychle. I pro Plzeň to byly zajímavé peníze (18 milionů korun - pozn. red.). Pustili mě bez drahot.“
Fotbalově se jednalo o velký rozdíl?
„Když jsme hráli první přátelák, tak jsem si říkal, kam jsem to vlezl. (směje se) Kvalita nebyla taková, jak jsem čekal. Ale potom přišla liga, Besiktas, Fenerbahce, Bursaspor, to bylo jinde. Výš než v naší lize. Na druhou stranu Plzeň měla tehdy takový tým, že by hrála v Turecku o špičku ligy.“
Jaký je Sivasspor klub?
„Výkonnostně taková střední třída. Tehdy měl vlivného majitele, byl velmi dobře zabezpečený. S financemi nikdy problém nebyl, v tom patřil v Turecku k tomu lepšímu.“
Příznivci jsou klasičtí turečtí, tedy hodně emotivní?
„Přesně tak. Jsou neskuteční. Už když jsme vyjížděli z tréninkového centra tři hodiny před zápasem, silnici lemovali fanoušci se světlicemi, ve městě byl blázinec.“
Mohli jste vůbec chodit ven?
„To ano. Ale když jsme šli na procházku, zastavovali nás, chtěli si popovídat, podpisy, fotky, dresy. To aby si člověk vzal kárku. (směje se) Oproti Čechám je to úplně něco jiného, protože oni jsou fanatici. Nějakou dobu je to hodně příjemné, ale pak už občas otravné. Když se nedaří, tak to není úplně příjemné, ale to jsem moc nezažil.“
Přesto se vaše angažmá zlomilo k nepříjemnému konci.
„První půlrok byl výborný, hrál jsem v základu nebo dostřídával. Pak se změnil trenér, nesedli jsme si, navíc jsem se zranil. Na jaře druhého roku jsem nehrál, víceméně jsem řešil budoucnost. A najednou mě zradilo koleno. Celou kariéru jsem měl klid, tady jsem si to vybral.“
Co jste dělal?
„Nejdřív mě chtěli operovat v Istanbulu, ale já šel v Praze. Komunikace byla lepší. V létě 2012 jsem se radši vrátil do Turecka, i když mi nabízeli, abych zůstal doma. V Sivasu jsem chodil do tréninkového centra, měl jsem mít kondičáka, fyzioterapeuta, ale byl jsem tam sám. Vrátil jsem se, protože ve smlouvě byly fakt vysoké sankce za porušení. Upřímně, nevěřil jsem jim. Bylo jasné, že už se mnou nepočítají, dokonce i letenku jsem si musel koupit sám. Nakonec mě po měsíci a půl pustili.“
Turci jsou nevyzpytatelní, že?
„Se mnou tam byl kluk z Nigérie, kopal pořád v základu. Pak se znelíbil a půl roku běhal sám v tréninkovém centru. Oni nakoupí třeba osm lidí, pak je vyhodí. Peníze nejsou problém.“
Uspěje proti Sivassporu Slavia?
„Už to tolik nesleduju, ale Slavia je evropský klub. Měla by to uhrát.“
