Ve Fiorentině strávil čtyři sezony, odehrál 123 zápasů a vstřelil dvě branky. Tomáš Ujfaluši (45) dobře zná italskou mentalitu a kvality Fiorentiny, která vyzve o triumf v Konferenční lize anglický West Ham. Někdejší kapitán české reprezentace, který vyhrál Evropskou ligu v roce 2010 v barvách Atlétika Madrid, logicky přeje „fialkám“. Poté, co den před utkáním přinesl do centra Prahy krásnou trofej pro vítěze, promluvil o finále v Edenu i souboji tři českých reprezentantů.
Jak vzpomínáte na Fiorentinu?
„Neměl jsem šanci tam bojovat o evropský pohár nebo o titul, to bylo horší, ale jinak jsem tam prožil úžasné čtyři roky. Z pozice středního obránce jsem alternoval i na pravou stranu, to hrálo v mé kariéře také velkou roli. Znám velice dobře bývalého prezidenta Diega Della Valleho. Jednou, dvakrát za sezonu se tam jezdím podívat na zápasy.“
Poznávají vás ještě fanoušci ve městě?
„Přeci jen jsem se trošku změnil. Už nemám dlouhé vlasy, jednu chvíli jsem dokonce neměl skoro žádné (smích). Lidé mě poznávají v podstatě jen díky sociálním sítím, odkud vědí, jak v současné době vypadám.“
Navštívíte někoho z výpravy Fiorentiny před zápasem v Praze?
„Mám to v plánu. Jsou tam stále kustodi, kteří v klubu fungovali za mé éry, je tam i jeden z kondičních trenérů, se kterým jsem se bavil, že ho navštívím. Logicky budu fanouškem Fiorentiny.“
Vzhledem k popularitě West Hamu budete nejspíš v menšině?
„To je možné. Ale Italů je v Praze také hodně, ještě dorazí další fanoušci Fiorentiny, v Holešovicích pro ně je připravená fazóna.“
Co očekáváte od středečního finále v Edenu?
„Sám jsem na to zvědavý. Dobře znám Fiorentinu, ráda drží balon. West Ham je naopak spíš silový, hrají fyzicky náročný fotbal. Ale jde o finále, jeden zápas, kde může rozhodnout každá chyba. Uvidíme, jak oba týmy začnou.“
Jak berou v Toskánsku evropské poháry?
„Panuje tam obrovské nadšení, 22 let nebojovali o nějaký titul. Jsou natěšení, zvlášť po sezoně, kdy se z ligy neprobojovali do pohárů (Fiorentina skončila osmá), by v případě výhry šlo o obrovskou satisfakci pro hráče, trenéry i fanoušky.“
Těšíte se na souboj tří českých reprezentantů – Antonína Baráka, Vladimíra Coufala a Tomáše Součka?
„Pamatuji si, když jsem hrál proti Dinovi (Janu Kollerovi, tehdy nastupoval za Dortmund). Byl to opravdu boj, navíc jsme ještě hráli na sebe, nedali jsme si nic zadarmo. Ale po zápase jsme si podali ruce.“
Jaká je pozice Antonína Baráka ve Fiorentině?
„Fiorentina má docela široký kádr, jeho pozice není taková, jakou měl v předchozím angažmá ve Veroně. Také na hřišti plní trošku jinou roli, nedostává se tolik ke střelám a brankovým příležitostem. Ale čím dál víc se to zlepšuje, navíc jeho gól rozhodl o postupu do finále, to mu určitě pomůže. Rozkoukává se velice dobře, věřím, že v příští sezoně bude patřit k základním pilířům Fiorentiny. Tonymu už jsem gratuloval k postupu i ke gólu.“
Není škoda, že se aktuálně ocitl mimo reprezentaci?
„Dva dny zpátky jsem si to přečetl, nevím, jaké tam jsou nebo nejsou problémy. Ale myslím, že teď má plnou hlavu jen pražského finále.“
Jako taktiku přichystá mladý, ambiciózní kouč Vincenzo Italiano?
„Líbí se mi, že zápasem žije celých devadesát minut. Často je venku z lavičky, pořád ordinuje hráčům něco nového a volá na ně, trošku mi připomíná Diega Simeoneho. Má rád balon, snaží se hodně tvořit a být hodně do balonu. Mají silnou útočnou fázi, ale obrana není momentálně až tak ideální. Poslední dva zápasy vyhráli, určitě přijedou pozitivně naladění. Každopádně ve finále je těžké něco predikovat. “
Co by se dělo ve Florencii po výhře?
„Vypuklo by bláznovství. Už po příletu by fanoušci čekali na letišti na motorkách a všem možném, aby tým doprovodili na stadion. Zažil jsem něco podobného, když jsme po dlouhé době porazili Juventus, na letišti nás vítalo asi sedm tisíc fanoušků, na stadionu jich čekalo zhruba 35 tisíc.“
