Anděl z Alkmaaru. Jak fanoušek West Hamu zastavil masakr: Nejsem hrdina
Chodil do práce, na fotbal a měl svatý klid. Vtom mu jeden večer obrátil život. Dělník Chris Knoll se stal hrdinou své doby. Jak se mu to povedlo? Po semifinále Konferenční ligy jen tak mimochodem sám zpacifikoval dav chuligánů a zabránil masivnímu neštěstí.
Má osmapadesát křížků na krku, přes kalhoty nosí menší pivní bříško, na hlavě milimetrového šedivého ježka a na sobě obvykle dres West Hamu United, který je pro něj absolutně posvátný. Podle vizáže byste ho tipovali na štamgasta v lidové hospůdce.
Jenže teď je z něj světoznámý hrdina.
Chris Knoll se přes noc převtělil z bezejmenného elektrikáře z Londýna a otce čtyř dětí, vlastně pěti, protože jeho pátým děckem je WHU, do nefalšované superstar! I když se tomu brání.
„Nejsem žádná hvězda,“ opakuje.
Marně.
Kde se objeví, tam si na něj lidé ukazují prstem: To je přece ten borec z Alkmaaru!
Ano, je to ten frajer, co se po odvetě semifinále Konferenční ligy sám neohroženě postavil hordě domácích ultras a zabránil možnému masakru.
Ne, vážně nikdo nepřehání. Tlupa v kuklách byla frustrovaná z vyřazení domácího mužstva těsně před branami finále a chtěla si zatepla zchladit žáhu na příznivcích West Hamu. Byli mezi nimi ženy, děti, dědové i babičky. Není podstatné, že řada z nich patřila do rodin hráčů anglického mužstva. Všem šlo o zdraví. Možná i o život. Když zakuklencům naskočí žilka, jsou v tranzu schopní těch nejhorších věcí. A gangy nizozemských rowdies jsou jedny z nejorganizovanějších a nejostřejších v Evropě.
Navzdory tomu se jim do cesty postavil bourák Knoll, kterému nikdo ve společenství WHU neřekne jinak než Knollsy. Rozměrnější postavou zatarasil schodiště vedoucí do sektoru hostujících fanoušků. A pak?
Bum! Prásk!
A rowdies, tlačící se vzhůru odspodu, odpadávali ze schodů jak hrušky.
Všichni okolo se zatajeným dechem zírali, jak
