Z Čelůstky je v Turecku hrdina: Teď ani nemůžu jít ven, říká šťastný střelec
ROZHOVOR - Přes den radši nevycházel na ulici. „Celé město je vzhůru nohama,“ líčil v rozhovoru pro Sport Ondřej Čelůstka, strůjce šokující výhry tureckého Trabzonsporu (1:0) v Lize mistrů na hřišti Interu Milán. Dvaadvacetiletý obránce vstřelil na San Siru před očima širokého příbuzenstva nejdůležitější gól své kariéry.
Tělo jej bolelo, ale duše byla na vrcholu blaha. Trefa Ondřeje Čelůstky stvořila nejpřekvapivější výsledek středečního fotbalového večera. Turecký nováček, který se do soutěže dostal na poslední chvíli, skolil vítěze trofeje z roku 2010 v jeho chrámu. „Můj životní gól,“ přiznal zlínský odchovanec, jenž do Trabzonu zamířil v létě ze Slavie.
Uvědomujete si, co jste dokázali?
„Zatím moc ne, je to čerstvé. Každopádně je to pro nás obrovský úspěch. Po takovém výsledku se dobře vstávalo. Únava šla trošku stranou, i když cesta byla náročná. Přiletěli jsme někdy v šest ráno, večer máme zase trénink. (Rozhovor vznikal ve čtvrtek po poledni – pozn. aut.) Ale už je to dobrý.“
Vybavíte si přesně vaši trefu?
„Altintop střílel po standardce do břevna a ke mně se odrazil balon. Chtěl jsem si ho nachystat na střelu, ale skoro jsem se zahnal za lajnu. (úsměv) Bál jsem se, že mi ho Lúcio vypíchne nebo zblokuje. Tak jsem mu chtěl trošku utéct. Jenže jsem si dal míč až moc od sebe, naštěstí se mi to podařilo ve skluzu propálit. Ve Zlíně jsem dal pár pěkných a rozhodujících gólů, třeba proti Spartě. Ale tento byl životní. Větší zápas jsem dosud nehrál.“
Při oslavě gólu jste posílal polibky kamsi na tribunu. Komu?
„Byli tam přítelkyně, taťka, mamka, babička, teta, strýček. Měl jsem na San Siru velkou podporu. Přes klub jsem sehnal lístky, všichni jeli velkým autem snad jedenáct hodin. Věděl jsem přesně, kde sedí. Při rozcvičce tam ještě nebyli, naši mají problém přijít na zápas včas. (úsměv) Ale při nástupu už jsem si jich všiml. Po góle jsem tedy věděl, kam běžím a co dělám. I když euforie byla veliká.“
Hned po příchodu ze Slavie nastupujete v základní sestavě. Cítíte, že máte pevnou pozici?
„Od trenéra cítím důvěru. Proti Interu se mi hrálo dobře, vše bylo v pohodě. A ten gól to jen korunoval. Snad jsem si udělal u kouče plusové body… Hraju pravidelně, ale konkurence tady je. Po rozhodnutí o našem zařazení do Ligy mistrů hned přišli čtyři noví hráči. Tři Slováci (Marek Čech, Róbert Vittek a Marek Sapara – pozn. aut.) a jeden Turek z Bursasporu. V kádru je nás momentálně snad čtyřiadvacet. Turečtí hráči po sobě jdou i na tréninku, už dvakrát musel být přerušený, protože se pokopali. To jsem nezažil ani v Itálii. Natož v Česku. U nás se takové fighty (bitky) nenosí.“
Fanoušci by vás radostí umačkali, co?
„Trabzon je malé skromnější město, jsou tady dvě slušné mezinárodní restaurace a dvě nákupní centra. Lidé na ulici všechny hráče poznávají. Už teď jich chodilo spousta i na trénink, jsem zvědavý, kolik jich přijde po tomto výsledku.“
Celý rozhovor s Ondřejem Čelůstkou najdete v pátečním vydání deníku Sport
